V příběhu se ocitáme v letech 1945 a 2005. V první části se Gita Lauschmanová vrací domů z koncentračního tábora, ale zjišťuje, že už nemá žádný domov. V roce 2005 Gita bojuje za spravedlnost a prožívá tak svůj život celý znovu.

K této knize jsem se dostala díky společnému čtení a ptám se, proč jsem ještě od autorky nic nečetla? Budu to muset co nejdříve napravit, neboť mě její styl naprosto okouzlil. Je velice osobitý, používá nádherný jazyk, je to doslova oslava češtiny a já si čtení neskutečně užívala, i když samotný příběh je nepředstavitelný.

Historie je tu ukázána taková, jaká byla. Není to nic pro slabé povahy. Je to surové, drsné, kruté. Od prvních stránek však emočně neskutečně silné. Chtělo se mi křičet, chtělo se mi brečet, běhal mi mráz po zádech.

Ač mě některé pasáže až tak úplně neoslovily, tak i přesto hodnotím pěti hvězdičkami, neboť je to napsáno tak skvěle, že mě to jako celek opravdu zasáhlo.

Skvěle napsané, jazyk i příběh velmi silný. Téma asi i vícekrát zpracované, ale Radka Denemarková je skvělá spisovatelka a od čtení se nelze odtrhnout. Příběh je to sic velmi krutý, ale není určitě vymyšlený. Takové věci se děly a nemá smysl si je nepřiznat. Opravdu skvělé čtení...

Ještě stále se rozhoduji mezi Nic moc a Stojí za to. Kniha je napsána pěkně, čtivě, ne příliš zdlouhavě. Příběh sám o sobě je smutný, poutavý. Hlavní myšlenka je zřejmá. Ale přesto je tam nějaké cosi, co mi vadí. Po Vyhnání Gerty Schnirch jsem se dostala do jakéhosi oparu lítosti a možná jsem čekala podobně vtahující atmosféru, která nepřišla. Snad proto, že je v příliš krátké knize zaznamenán příliš široký časový úsek a neměla jsem mezi skoky v čase možnost se vcítit. Nevím. Vím ale, že až se mi naskytne příležitost přečíst knihu s podobnou tématikou, nebudu váhat.
!Spojler!
Já bych všechny ty komunisty kádrový vesnický sedřela z kůže. Všem bych sebrala i poslední roli toaletního papíru a vysoudila na nich i spodky, co mají na sobě!

Tato novela je rozhodně pozoruhodná a čtivá. Tématem je násilí pod záminkou ideologie proti lidem, kteří se po válce nečekaně vrátili domů a místo přivítání se setkali s nevraživostí. Místy trochu provokativní, ale celkově velmi zdařilá psychologická studie o křivdě a pomstě.

Neskutečná slátanina, která se veze na dobové vlně "rehabilitace" sudetských Němců. Proti těm nemám žádné předsudky, ale dovolím si tvrdit, že autorka předkládá historické nesmysly a literární trapasy. Stačí jen zmínit, že v 50. letech je hrdinka románu napadena zfetovanými (!) násilníky, kteří ji zneuctí, uříznou hlavu jejímu dítěti a hrají s ní na zemi fotbal. Ano, zní to jako Tarantino, avšak obávám se, že to bylo myšleno zcela vážně.

Po sérii zklamání z některých nových českých knih jsem se dočkal při četbě Peněz od Hitlera konečně zase jednou výborného čtenářského zážitku. Velmi mne ovšem zaráží, že tato kniha unikla pozornosti recenzentů v našich hlavních denících (nebo uniklo mé pozornosti, že ji někdo recenzoval, kromě HN). Název knihy ovšem myslím není šťastný, už proto, že se nijak výrazně netýká hlavního tématu. Tím je křivda spáchaná na jedné německožidovské rodině po osvobození a po letech pak snaha tuto křivdu nějakým rozumným způsobem odčinit. Je to kniha, kterou by měli číst všichni, kdo by rádi zase o něco více pochopili složité válečné a zejména poválečné období, všichni, kdo jsou otevřeni objektivnějšímu výkladu historie, přičemž se na nikom nechce, aby své názory zcela měnil. Je to jedna z knih ( a není jich zrovna moc), která napomáhá vcítit se do tehdejší situace, pomáhá pochopit obě strany a nenutí se vyloženě stavět na jednu z nich. To už stejně ani nejde. Kniha je to pravdivá, syrová (místy neobyčejně krutá) a hlavně odvážná. Pro všechny čtenáře s otevřeným srdcem a myslí.

kniha se mi moc líbila, četla se ztěžka, ale stojí to za tu námahu