Popis: 1× kniha, vázaná, 176 stran, 11 × 18 cm, česky
Esej Jeana Améryho (1912–1978) O stárnutí vychází z duchovního prostředí existencialismu a ani čtyřicet let od prvního vydání neztrácí aktuálnost; každý z nás, pokud se nestane statistickou výjimkou, dříve či později zestárne. Autor probírá různé...
(...) Úvahy o stárnoucím člověku rozčlenil do kapitol, v nichž zkoumá jeho vztah k času, vlastnímu tělu, společnosti, civilizaci a smrti. Vtextu inspirovaném existencialistickou filozofií a francouzskou beletrií bychom marně hledali nějakou náboženskou útěchu. Autor pojímá smrt jako velké nic, které se vzpírá racionální analýze, a snaží se z pomocí různých map vymezit cestu, jež k tomuto nic vede. K nejpozoruhodnějším částem eseje patří pasáže o prožívání vlastní tělesnosti. Podle Améryho se člověk v průběhu stárnutí stává stále více svým tělem; zatímco v mládí byl energií, ve stáří se stává hmotou.