Popis: 1× kniha, vázaná, 224 stran, 12 × 20 cm, česky
Ústředním tématem Šafaříkových textů je situace člověka a umění ve světě vědy a techniky. Vybrané eseje, přednášky a studie byly napsány v 60. a 70. letech. Myslitel a básník, ojedinělé myšlenkové kvality a hloubky. Dosud neobjevený autor...
(...) Ústřední otázkou všech jeho esejů je postavení člověka a také umění v soudobém světě. Šafařík přitom nezkoumá pouze odosobňující a odlidšťující moc institucí. Originalita brněnského filozofa spočívá v tom, že obdobnou destruktivní moc vidí i ve vědě a v technice, které svobodnou lidskou bytost řadí na úroveň robota. Člověk - stroj, umění - věda, kultura - civilizace, to jsou hlavní protiklady, okolo nichž Šafařík neustále krouží. Cestu k přirozenosti, k tomu, jak zůstat sám sebou, vidí v přijetí smrti, před kterou moderní civilizace marně utíká a snaží se ji vytěsnit i ze svého vědomí. Právě tady filozof hledá klíč k záchraně člověka, když píše: "Patřit smrti je být ničí, nepatřit nikomu než sobě, osvobodit se z moci bohů, monarchů a katů, a sám svou svobodnou mocí být, k smrti se cele vyžít, ne se dát mocí zcizit, a zneužít."