(...) Motivy starého světa, který musí ustoupit novému, se v próze objevují v několika variantách: původní vesnice byla zatopena přehradou, teď se sem tlačí dálnice. Několikanásobná smrt na konci knihy tu přitom nepůsobí nutně tragicky. Mrtví se potkávají s živými, aniž by jejich koexistence působila násilně. (...) Göbl nezapře svou profesní zkušenost: Tichý společník má rysy nápadně filmové. (...) Jednotlivé dny, do nichž je próza rozdělena, autor člení ještě na číslované oddíly, v nich zachycuje obrazy, výseky reality, miniatury. I v jejich rámci pracuje s jednotlivostmi, které mají často metaforický význam.