Zásadní problém této knihy je jistá obojetnost – nejde ani o historickou studii, ani nějakou geopolitickou úvahu, ba ani o cestopis či souhrn reportáží, ale jakýsi schizoidní mix.
Autorovi bylo v době zahájení sovětské operace v Afganistánu 10 let, když válka v Afganistánu „skončila“ bylo autorovi 20 let, krom toho těchto 10 let prožil v době a ve státě, kde se o válce v Afganistánu informovalo minimálně. Z toho vyplývá naprostá absence informací „z první ruky“, co se týká sovětské části konfliktu. O to víc podezřele působí, když autor popisuje, že „V pořádku nebyly ani spací pytle. Promokaly a rozbíjely se jim zipy. Na sluneční brýle měly nárok jen vyšší šarže…“ (str. 119). Takových „faktů“, kde ovšem nikdy není citován zdroj těchto informací, je kniha plná – nejvíce v části týkajících SSSR, ale najdou se i v kapitole k USA. Konkrétní informace bez konkrétního zdroje prezentované jako „fakta“. (sic!). To je tedy další problém: často jsou uváděny informace, které autor nemohl získat jinak než z nějakého zdroje, ale ten již uveden není. Posledním velkým nedostatkem je snaha míchat fakta a vlastní úvahy, často tedy není jasné, kde končí nějaký objektivní popis situace v zemi, na bojišti, v mezinárodní politice ad., a kde již začíná často dosti subjektivní (čti neobjektivní) hodnocení autora, který se v tomto bohužel chová více jako novinář než jako historik nebo politolog. Jeho hodnocení jsou tedy často až trapně zjednodušující a zavádějící, jak už je to u novinářů běžné. Jediná část publikace, kde snad autor mohl projevit jakousi samostatnost v úsudku, a to období operace USA , když Afganistán navštívil, vyznívá bohužel opět plytce a povrchně, když ve snaze nenapsat nic negativního (resp. zřejmě neschopnosti postavit se objektivně k hodnocení stavu země) končí úvahy u povrchností „běžného života“, což kontrastuje se zbytkem knihy, kde se autor pouští do svých geopolitických teorií a hodnocení motivace jednotlivých světových hráčů s lehkostí novináře a znalostmi středoškoláka. Kniha je užitečná pouze pro základní orientaci v afgánské problematice, rozsah a určitou jednostrannost zdrojů, z nichž bylo čerpáno, lze pozorovat na celé knize. Jako pomůcka pro obezřetného studenta střední školy snad dobré, pro člověka, kterého problematika opravdu zajímá těžko použitelné, díky neobjektivnosti a míře „novinářského“ balastu.