Podobné tituly

Všechno má svůj čas ... a já to pochopila až s touto knížkou :) Doslova mi padla do oka v levných knihách ... byla totiž poslední ... a stála pouhou dvacku ... neodolala jsem ... a ona mi můj "dobrácký" čin vrátila se vší parádou :) ... po přečtení pochopíte, že všechno má nejen svůj čas, ale i smysl a hlavně, že OPRAVDU NIC NENÍ NÁHODA ... ale to vám dojde až tehdy, když o věcech minulých začnete "vnitřně" přemýšlet ... HODNĚ ŠTĚSTÍ!

Když člověk dostane nečekaně darem knihu, která je útlá a má slibný název, je to dost důvodů k tomu ji ihned přečíst. Zvláště jmenuje-li se Synchronicita, moderní pojetí. S jakou lehkostí jsem zhruba stostránkovou knihu otevřel, s takovou jsem ji i přečetl. Nečekejte složité teoretické úvahy, vysvětlení vztahu času a událostí či hmoty. Ono to všechno v knize je, ale daleko působivější jsou příběhy, kterými své úvahy autorka dokresluje. Ne že by se vždy tomu všemu chtělo čtenáři věřit. V duchu si říkáte, že ta ženská má prostě štěstí a nebo blafuje. Kdo však trochu k tématu synchronicity načichl a zejména kdo má osobní zkušenost se smysluplnými náhodami ví, že fenomén synchronicity není o statistice a dokazování. Vnoříte-li se do knihy s tímto předpokladem, kniha Vás unese a nabije pozitivní energií. Člověku to nedá a daleko více zbystří vůči neobvyklým signálům těla, nenadálým návštěvám či zprávám. V knize samozřejmě narazíte na vliv a řadu citátů C.G.Junga, který termín synchronicity uvedl do širšího povědomí. Můžete zde přímo narazit i na vliv procesově orientovaného psychologa Arnolda Mindella - svět s námi flirtuje neustále, co z toho zachytíme, záleží jen na naši pozornosti. Nepřímo se tak také dostáváme do světa Dona Juana. Chceme-li totiž flirtování světa vnímat, nestačí nám obvyklé návyky našich smyslů. Vydavatelé na konec knihy pro dokreslení pohledů na fenomén synchronicity zařadily několik citací z relativně velkého počtu knih, které u nás k tomuto tématu vyšly. Dá se říci, že je zde i malé varování Jamese A.Halla: „…nevědomí využívá synchronicitu k tomu, aby nás na něco podstatného upozornilo, a vyhledávat a záměrně zdůrazňovat synchronistické fenomény není moudré…“. Nezdá se, že by se autorka knihy tímto varováním nechala příliš brzdit. Posouzení už ale nechám na čtenáři.