Velmi čtivá kniha, která simuluje deník a po jejímž přečtení se mi chtělo oslovit T.B. a zeptat se jí... jak to vlastně všechno dopadlo, přesněji, jak se to vyvíjí dneska... Ale z děje je víc než jasné, jak se to asi tak vyvíjí dneska.
Kniha je ale taky smutným svědectvím o selhání státu vrespektive jeho nechopnosti pomoci dětem, který odebral z nefunkčních rodin. A také pomoci novým funkčním rodinám, do kterých tyto děti umístil. O nechopnosti poskytovat jim dlouhodobě masivní sociální a psychologickou podporu, tak, aby životní traumata nechtěných a odebraných dětí pomohl vyléčit a těmto dětem pomohl se zapojit smysluplně do života.....
Jaktože to v jiných zemích funguje? Proč se od doby napsání knížky v ČR nic nezměnilo?

Autobiograficky laděný román je upřímná výpověď ženy, které se rozpadne život a ona hledá sílu, s níž by ho dokázala znovu poskládat dohromady. Rozpad rodiny, tvůrčí krize, krize středního věku. Autorka hledá východisko, někdy s drsným humorem, někdy s velkou depresí. Kniha je vlastně deníkovým zápisem autorky, kde najdete její tok myšlenek, její činy, ale i ukázky z jiných děl, které ona právě čte, které filmy zhlédla, jaké divadla navštívila. Téma rozpadlé rodiny a řešení, jak dál fungovat, mě moc bavilo, je to téma, které mě zajímá. Určitě si budu o autorce zjišťovat i další věci. Bohužel mě nebavil styl, jakým byla kniha napsána. Způsob zpracování. Možná mi vadila absence přímé řeči, možná to, že se hodně situací opakovalo. Chvílemi jsem se musela i nutit do čtení. Ale i přesto si chci pořídit další knížky autorky, protože ve mně knížka vyvolala emoce a zanechala další zájem.

Děkuji paní Boučkové za tuto knihu! Kontroverzní téma adopce, výchovy a lidského sžívání, je chvílemi až strašidelné. T. B. dokáže vše popisovat neuvěřitelně bravurně a s jakýmsi nadhledem až z toho mrazí. Silný příběh. Fakt, že se jedná o autobiografické vyprávění, posouvá román ještě dál.

Obdivuji Terezu Boučkovou jako spisovatelku i jako matku. Nikdy bych nenašla odvahu tyto děti vychovávat a být vůči nim nestranná když mám své vlastní dítě a už vůbec bych nenašla v dnešní době takto veřejně popsat realitu. Myslím, že obdiv patří nejen paní Tereze, ale i jejímu vlastnímu synovi.

Vynikající dílo. Výborný jazyk, bravurní styl. Velká odvaha autorky psát o tak náročném, osobním a nepopulárním tématu. Opět mě napadá, jak je cesta do pekla často dlážděna dobrými úmysly.

Výborná kniha, i když téma neveselé. Asi ne každému padne do noty, ale mě oslovila moc a četla jsem jedním dechem.

Mám moc ráda, jak si Tereza Boučková pohrává s jazykem; i zde potvrdila, jak si s ním mistrně umí pohrát. Obdivuji, že autorka šla až tak s kůží na trh. Možná mi to ale přesto všechno přišlo až moc osobní.

T. Boučková popisuje přesně /do všech podrobností/ život naší rodiny, i když u nás nikdy nebyla. Musím předeslat, že jsme pěstouni a 'snažíme se vychovávat' 2 děti rom. etnika, které jsou již teď v pubertálním věku. Její knížka mi pomáhá vyrovnat se s pocity nezdaru, výčitek a zoufalství, co jsme asi udělali špatně za těch 15 let, kdy jsme z nich chtěli vychovat slušné lidi.