Překladatel románu S elegancí ježka prokázal při práci s textem velkou míru nápaditosti a kreativity: román si i v české verzi zachovává lehkost a vtip, kniha si u nás stejně jako ve Francii získala mnoho příznivců. Co všechno musel Petr Christov dohledat, zachovat a zohlednit? Nastavuje originál překladateli nějaké limity?

K největším přínosům románu Muriel Barberyové S elegancí ježka patří jeho výchovnost. Mimo dalšího totiž instruuje, že žít pro klasickou filozofii a umění může být i v současnosti trendy. Tedy že i něco zdánlivě tak málo záživného, jako jsou texty o smyslu bytí, nebo tak nepraktického, jako jsou výdobytky umění, existuje na světě především proto, že je to zformulovaná, resp. zformovaná krása.

(...) Román S elegancí ježka přináší možnost zamyslet se důkladněji nad tím, v jakých sociálních rolích žijeme a že mnohé z nich často dobrovolně naplňujeme tak, abychom se vyhnuli problémům. Román prostřednictvím trojúhelníku postav z různých sociálních prostředí konfrontuje předsudky, s jakými své okolí poměřuje vyšší i nižší třída. Paloma i Renée sžíravě a trefně kritizují nevidoucí a nevědoucí lidi okolo sebe, odsuzují je však přitom do puntíku stejně jako oni je. Roztrpčují se nad tím, že se na ně ostatní dívají skrz prsty předsudků, v určitých momentech si však uvědomují, že ony samotné o ostatních neuvažují jinak. (...) Barberyová však v těchto rolích nachází zkostnatělé, předsudečným uvažováním svázané formy a prostřednictvím odlišných hledisek svých postav odhaluje, jak běžné, ale i jak povrchní je smýšlet ve schématech předsudků.