Příběh Renée, starší osamělé domovnice, která však není typická domovnice, ale miluje umění, literaturu a filozofii a snaží se to před okolím maskovat. Pak tu máme Palomu, dvanáctiletou slečnu, která je výjimečně inteligentní a rozhodne se, že spáchá sebevraždu. Obě sledujeme podle jejich deníků a více než o děj samotný, tu jde o filozofické myšlenky, které tu obě hlavní hrdinky určitým způsobem rozebírají.

Na jednu stranu složité myšlenky o našem bytí, na druhou stranu je příběh vyprávěn s lehkostí a vtipem. U této knihy je skvělé pročítat se recenzemi, tolik protichůdných názorů jsem již dlouho neviděla, ale přesně takové jsem měla u čtení pocity. Ze začátku to bylo až moc složité, někdy jsem asi úplně nepobrala, co tím chtěla autorka říci a kniha mě tolik nebavila. Zlomilo se to v polovině, kdy se do příběhu dostala alespoň trošku nějaká akce a já se od knížky už nemohla odtrhnout.

Moc mě bavilo poznávat ostatní obyvatele domu, jací jsou, co dělají, ale bohužel se mi pletli, jejich jména si byla podobná a já jsem dost často nevěděla, kdo je kdo.

V příbězích mám ráda, když mají hrdinové také rádi knihy a jsou v příběhu zmiňovány. Tady máme několikrát i popsaný děj a jsem ráda, že jsem docela nedávno četla Annu Kareninu, neboť jsem alespoň věděla, o čem je řeč.

V knize se dost často řeší gramatika a např. chyby ve slovosledu a podobně, to bylo vcelku nezáživné. Neumím francouzsky, ale myslím si, že když se mluví o tom, jaké chyby se dělají ve francouzštině, tak to vyzní líp, než když překladatel musel vymyslet podobné chyby v českém jazyce.

Ano, obě hrdinky byly v podstatě nesympatické, ale postupem času se to ve mně zlomilo a já si obě zamilovala. O to pro mě byl horší konec, který byl nečekaný a poslední stránky jsem již skoro přes slzy neviděla.

Kniha budí rozporuplné pocity, ale jako celek si mě získala a já si čtení nakonec opravdu užila. Je to kniha o umění, o nalezené radosti, o kráse, která může být všude kolem nás.

Vezměte základní filozofické teze všech možných směrů, autorů a dob. Smíchejte je, dobře protřepejte a výslednou šlichtu vylijte na papír. Získáte tak tuto knihu. Domovnice bezobsažně (a nekonečně) mudrující nad jsoucnem a vědomím, náctiletá dívenka z lepší rodiny plánující sebevraždu, aby unikla banálnosti světa ... Čtenář je rozvláčně konfrontován s každým hnutím mysli hrdinů, počínaje jejich niterným postojem k mytí schodů a konče stanoviskem k marxistické teorii. Toto dílo nedoporučuji ani těm, kteří na dlouhých cestách z nudy přečtou skoro cokoliv. Lépe spát, než si zanášet hlavu takovým balastem.

Knihu jsem si koupila kvuli vysokemu hodnoceni a nadsenym recenzim. Mne se bohuzel vubec nelibila. Pribeh mi prisel nezajimavy a dost nerealisticky. Mela jsem velke problemy knihu docist.

Lehce a vtipně podaná trocha filozofie do všedního dne. Domovnice - intelektuálka je vážně bezvadná. Dodržuje všechna domovnická klišé, aby byla tou správnou "babou domovnicí". Přitom však - skrytá za zvukem řvoucí telenovely - čte knihy všech možných myslitelů. Knihu bych doporučila všem, kdo si při čtení rádi maličko zapřemýšlí.

Kniha vypráví příběh jednoho francouzského domu s několika nájemníky, a to ze dvou zajímavých pohledů. Čtení je to nadmíru hladké, plynoucí a odpočinkové. Text má velmi dobrou úroveň, s odkazy na filozofická témata. Doporučuji každému, spíše ženám, neboť příběh je vyprávěn ženskýma očima. Text není příliš jednoduchý, ale ani příliš složitý. Uplatní se velmi dobře jako hodnotný dárek pro inteligentní ženu.

Knížku mi půjčila kamarádka. Chvílemi je to náročnější na pochopení. O to ale nejspíš zajímavějsí. Všem ji moc doporučuji. Mně donutila se zase zamyslet nad smyslem svého života, zda to, co dělám, má smysl, nebo zda dělat něco jiného. Díky moc autorce. Prosím, piště dál. Jdu si sehnat i její další titul:-)

Nádherná knížka, velice se mi líbila. Úžasně napsaná. Povedeně s humorem a filozofií zpracovává dva zvláštní lidské osudy - 54leté domovnice a 12ti leté dívky.

Úžasná kniha. Kniha, která vám něco dá, něco ve vás zanechá. Autorka dokázala, že není nutné číst složité filozofické knihy, aby se před vámi nenásilně otevřela obyčejná filozofie života. Doporučuji všem, kteří nechtějí v rámci oddechové četby jen konzumovat text, ale očekávají i něco víc ...

Neuvěřitelně křehká kniha, která Vás donutí přemýšlet.

Filozofující domovnice a dívka v pubertě - nic proti, ale nějak jsem se nemohla zbavit dojmu nevěrohodnosti a vykonstruovanosti...Pochoutka je o dost lepší!

Estetická existence(v negativním smyslu slova),v dnešní konzumní společnosti, zapustila kořeny tak hluboko, že vzepřít se jí jde jen hodně těžce. Přesto se podle ní nedá žít, pouze se přizpůsobovat. Ono hledat krásu a podláhat esteticky pokřiveným normám jsou dvě naprosto rozdílné věci. A ty jsou nám z jednoho pohledu, který se rozštěpil na dva, podány s elegancí, kterou bych k tomu malému a 'bodlinkatému' zvířátku klidně přirovnala. Každá osten se totiž zdá zprvu stejný, ale nakonec se ocitne na jiném místě než jeho soused... a to je dobře. Kniha, která donutí čtenáře konečně číst a vnímat a ne pouze konzumovat. Já osobně si budu muset dát za čas ještě opakování a najít nové myšlenky, které napoprvé zůstaly ukryty 'mezi řádky'.

Knížku jsem koupila sobě, než jsem se k ní propracovala, zabavila ji moje matka (74, 2xVŠ), která do doby, než ji dočetla, přestala komunikovat...Pak jsem přestala komunikovat já.... Nyní se po knížce vrhá moje dcera (10), která řeší obdobné existenciální krize jako druhá hrdinka. To už ovšem četla druhý výtisk. V mezidobí mi o knížce volala švagrová ze Slovenska, které jsem ten původní výtisk nechala (jinak Romka z osady), že mi musí říct, jak nad knihou plakala a jak je naprosto úžasná. Ta kniha oslovuje všechny ženy. Až osloví i všechny muže, svět bude o hodně lepší.

Knížku jsem původně koupila babičce k narozeninám, ale začetla jsem se tak rychle, že jsem ji nestihla předat. Zamyšlení nad životem kolem nás, nad lidmi a jejich 'maskami', nad společností....

Zajímavá sonda do lidských duší, přijemné filosofické počtení.