Podobné tituly

Publikace editovaná archeologem Paulem Bahnem je sestavena z příspěvků řady světových odborníků, převážně archeologů. Prostřednictvím 36 případových studií nejvýznamnějších nálezů lidských ostatků, ať už se jedná o jednotlivce, celé skupiny či kmenová hromadná pohřebiště, poodkrývá velký rozsah lidské historie od objevu jednoho z prvních skutečných lidí až po nedávnou současnost. Jednotlivé kapitoly bohatě ilustruje množství fotografií z míst nálezů. Na konci knihy nalezneme rejstřík a bibliografii.
Kniha čtenáře podněcuje zamyslet se nad životem jednotlivců a tím lépe pochopit jejich dobu. Samotná těla, ale i předměty nalezené v hrobech nebo způsob pohřbívání o mnohém vypovídají – stylu života, zdravotním stavu, způsobu smrti, stravě, postavení, náboženských a rituálních praktikách typických pro konkrétní kulturu a dobu a dalším. Tato zjištění jsou kladena do souvislosti s informacemi o daném historickém období, které pochází z písemných pramenů nebo dřívějších výzkumů. Někdy se vzájemně doplňují, jindy nálezy kosterních pozůstatků vedou k revizi současných přesvědčení a někdy i zažitých předsudků (např. že naši dávní předci byli menší než současní lidé).
Autoři nezapomínají upozornit, že k řadě poznatků se dostali jen díky nejmodernějším technologiím a přiznávají relativní platnost svých závěrů v čase. Až na pár kapitol, v nichž se čtenář musí prokousat několika stránkami, aby se nakonec dozvěděl jen velmi málo (ale taková věda asi občas bývá), je kniha psána poutavým stylem, který osloví i vzdělaného laika.

Na této knize se podílel tým mezinárodních odborníků. Jedná se jak převážně o experty v oblasti archeologie, tak i novináře. Knihu dohromady sestavil Paul Bahn, britský archeolog, překladatel a hlasatel. Studoval na Univerzitě v Cambridgi, kde získal Ph.D s disertací na téma prehistorie francouzského Pyrenejského pohoří. Bahn publikuje práce týkající se celé řady různých archeologických témat, mimo jiné je přispívajícím editorem časopisu Archeology. Kromě odborných publikací se zabývá i popularizací archeologie. V pozici konzultanta se podílel na řadě archeologických dokumentů, například pro BBC.
Jako popularizační se dá nazvat právě i kniha Vepsáno do kostí. Obsahuje celkem 36 případů z archeologických vykopávek, přes 250 barevných fotografií a v tomto vydání (2002) je obohacena i poznámkami překladatele (K. Kopička). Kniha se snaží čtenáři představit hlavně zajímavé případy, rozdělené do pěti kategorií, tj. hlavních kapitol: Způsob života, Přirozená úmrtí, Úmyslná zabití, Pohřby a poslední Mumie a mumifikace. Kromě toho také přístupnou formou představuje použité vědecké metody i metody v době vydání nové a revoluční, například užití molekulární genetiky. K pochopení obsahu čtenář nepotřebuje předchozí znalosti z oboru archeologie, kniha je tedy určená úplným laikům i lidem, kteří se například chtějí seznámit se zajímavými objevy a vědeckými postupy.
V první kapitole se dozvídáme, jak název napovídá, o tom, jak můžeme z lidských pozůstatků zjistit informace o způsobu života daného člověka. Můžeme se zde například dočíst o dítěti z Lapeda starém přes 20 tisíc let, které vykazuje znaky neandrtálců i moderního člověka. Za pomoci uhlíkové metody zjistíme, co mohli jíst lidé v Kapském městě v době kamenné. Z těl v anglickém klášteru, datujícím se zhruba do 14. století zjistíme, na co se tehdy umíralo - mimo jiné na syfilis, což dokazuje, že tato nemoc se v Evropě vyskytovala již v době před Kryštofem Kolumbem.
Druhá kapitola, ač nazvaná Přirozená úmrtí, začíná vulkanickými katastrofami z Herculanea a Pompejí. Zamíříme i do Čech, konkrétně do Dolních Věstonic, kde byl nalezen hrob tří lidí z doby ledové starý zhruba 26 tisíc let. Krom toho se také seznámíme se zachovalými hroby z do Číny, Litvy a Ameriky.
Další kapitola je věnována vraždám a projevům násilí. Zde samozřejmě nemůžeme vynechat slavného Ötziho, muže z doby kamenné, se spoustou zranění, ale i mnoha předměty dokazujícími jeho vysoké postavení. Dozvíme se více i o smrti Tutanchamona, egyptského panovníka, vládnoucího přibližně v letech 1328 – 1318 před naším letopočtem. V této kapitole nás čekají vraždy, rituální oběti i oběti válečné od ztroskotání holandské lodi poblíž Austrálie v roce 1629, po již zmíněného, přes 5000 let starého, Ötziho.
Čtvrtá kapitola se zabývá Pohřby, tedy různými způsoby pohřbívání, pohřebními rituály a různými anomáliemi s tím spojenými. Celkem dvakrát se podíváme v různých případech na Sibiř, v londýnském Toweru objevíme kostry dětí, možná patřící dětem Edwarda IV. V Londýně také otevřeme olověnou rakev s mladou ženou ze 4. století našeho letopočtu.
V závěrečné kapitole věnované mumiím a mumifikacím nemůžeme vynechat záhadnou mumii v hrobce 55 v Údolí králů. Kromě tohoto případu prozkoumáme i pohřební rituály a dochované mumie taštycké kultury ze Sibiře a mumie kultury Chinchorro z Chile a Peru.
Často lze jednotlivé případy zařadit i do více kategorií a tak se tematicky překrývají, což ovšem není nijak na škodu. Díky kvalitnímu zpracování a řadě barevných fotografií si čtenář mnohdy připadá, jako kdyby se účastnil samotných vykopávek. Text je většinou věcný a čtivý, jen pár kapitol je poněkud rozvleklých a nudných, viz podkapitola Poloha jako odraz politického vlivu, ze které se ve zkratce dozvíme vlastně pouze to, že Mayové pohřbívali významné osobnosti v poloze vsedě. Ovšem jako celek je kniha velmi dobře zpracovaná a zajímavě podaná. Málokteré knize se vyhnou drobné překlepy a tato není žádnou výjimkou, na ničem jí to však neubírá. Jediná větší chyba, která mě osobně na chvíli zmátla je rozpor mezi názvy třetí kapitoly v obsahu a v knize. V obsahu je označená jako Dobrovolná smrt, ve skutečnosti se však jedná o Úmyslná zabití, avšak i to lze celkem bez problémů přehlédnout a nekazit si tím dojem z jinak dobré knihy.
Kniha skvěle zapadá do řady popularizačních prací Bahna, mimo jiné například knih jako Příběh archeologie: sto velkých objevů, Mamuti: Obři doby ledové nebo vtipná, avšak naučná kniha Jak blufovat v archeologii.

Publikace sestavená z archeologických výzkumů předních odborníků z celého světa (přispěla i česká archeologie) čtivě přibližuje možnosti této vědní disciplíny k roku 2002. Přesvědčivě dokládá, že např. syfilis k nám nepřivezl Kolumbus nebo upozorňuje, že revizní výzkum leckdy vyvrátí starší závěry ('Masakr' v Mohendžo-dáro). Kniha také ukazuje, jaké mílové kroky dělá věda v posledních letech, neboť molekulární genetika, která je samozřejmě v knize také zmiňována, dnes umí podstatně více. Titul Vepsáno do kostí paradoxně dokládá, že nejen z kostí lze číst minulost (okolnosti u některých nálezů zachovaly i měkké tkáně) a poukazuje na multidisciplinárnost v archeologickém bádání. Lze ji proto doporučit i archeologům.