Francouzům nelze upřít esprit, který se projevuje ve všech oblastech jejich života. Proto tato země zrodila Alexandra Dumase a řadu dalších spisovatelů, kteří tento národní charakter promítli do svých knih. Jedním z takových živoucích dokladů jsou Paměti kapitána Parquina, důstojníka napoleonské armády. Napoleonské války představují statisíce padlých a zraněných, nepředstavitelná utrpení, ale ne v pamětech zmíněného kapitána. V nich jsou podobné události popsány s elegancí a nadhledem, protože zabíjení a krev patřily k jeho každodennímu životu (ostatně nic jiného nepoznal) občas okořeněnému kratší či delší láskou krásné dámy. Jak například pochopit pozvání nepřátelských anglických důstojníků na sklenici kořalky při tažení ve Španělsku. V dnešních poměrech se jedná o romantický sen, který byl kdysi skutečností. Paměti tohoto napoleonského kapitána jsou napínavým a zábavným čtením, které nenudí a vytváří před čtenářem film, ve kterém je v šechno jak má být. Ale jedná se o skutečný život, který mohl popsat pouze Francouz obdařený typickým šarmem.