Je tenhle Tony Park, slyšela jsem od kohosi, a tak jsem zvědavě sáhla po Vzdáleném horizontu. Nezklamal mě - líbila se mi nevšední kombinace hodně napínavého děje - včetně až efektních, exotických scén - a 'normálního', lidského hrdiny, se všemi jeho omyly a nejistotami, počítajíc v to i jeho jednání a uvažování v souvislosti s opačným pohlavím. Líbilo se mi, jak otevřeně a přesto decentně jsou popisovány sexuální zážitky hrdiny; přestože se chvílemi pohybuje ve vztazích jako slon v porcelánu, nelze mu nefandit: ze všeho jeho konání je jasné, že není žádný křivák a že si v drsném světě (o drastické zkušenosti a zážitky tu také není nouze) zachoval lidskou tvář i cítění.