(...) Mohlo by se zdát, že na počátku 21. století je Gombrowiczova kniha stravitelnější. Ale to je jen zdání. K zatím poslední srážce došlo na jaře, kdy polský ministr školství Roman Giertych vyloučil Trans-Atlantik ze seznamu nepovinné četby středoškoláků. Prý mají raději číst Sienkiewiczovy Křižáky. "Gombrowicz by byl polichocen," suše konstatovala vdova po spisovateli Rita Gombrowiczová. Do tohoto nekončícího souboje ovšem Gombrowicz nevstoupil s vědomým záměrem. "Prostě jsem se posadil a začal psát." Psal pro potěšení z vyprávění, psal z vnitřního nutkání. Nutně vzniklo tak "cosi přímo opačného, než by se slušelo ... smích, hlouposti, hříčky, zábava!" Naštěstí, chtělo by se říct. Literatura má být v tom nejlepším smyslu slova "neslušná".