V Prahe boli dvaja spisovataleia, ktori sa zoberali vo svojich memoarovych knih o ich prislusnost ku Vychodoslovenskemu mestu Kosice. Jeden zo spisovatelov je prof. Ludevith Vegh a jeho kniha Slince a Mraky 20.stoleti uz v mnochych kniznic Kosicanov. Druha osoba bol spisovatelka Ktaraina POsova - Barkanyi s jej knihou zname:Jsem, protoze musim...napsala jsem v ctrnacti dop lagroveho denika. Zial Katarina Posova - Barkanyi uz nie medzi nami . Prednedavno zomrela. Zecher cadik libvracha. Jej kniha je taktiez je velmi pristupna na jej zivot v Kosiciach a prinos Barkanyiovskej rodini na cinnost v nasom meste Kosice. Skoda, ze je umrtie bolo len spomenute v kratkej zprave CTK. Bolo by vhodne jej pamiatku a s pomienku a zahrnut do pohnutych udalosti Kosickych zidov pocas Shoa v rokoch 1944.

Autor tejto knihy mi venoval tuto knihu s venovanim na zaklade naseho priatelstva. Premna je vzacne este pred tym nez ho precitam, prestudujem tuto knihu, ze Kosican mal odvahu prezentovat svoju zivotnu filozofiu a sa snazil a snazi vratit tu zidovsku duchovnost s odkazom na minulost a perspektivou novej filozofie zidovskeho duchovna v XXI. storoci.

Recenze na tuto vynikající a pozoruhodnou publikaci bude zveřejněna v Národním Osvobození č. 18/2007. Kniha přibližuje naši nedávnou historii, pomáhá porozumět tomu, proč došlo k holocaustu, co je to tzv. postholocaustový syndrom atd. Je psána hezkou češtinou a byť pojednává i o černých stránkách života, vyznívá laskavě, tak jak je to pro pana profesora Végha, jinak spolupracovníka našich novin, příznačné. Více v NO.