Tento veleúspěšný a dnes již světoznámý román obsahuje především dvě témata. Je to 'výmarská klasika', německé osvícenství, snaha 'germanizovat' svět, tím že jej změříme a zaznamenáme pomocí čísel a čar. Obě dvě postavy Gauss i Humboldt tak činí každý po svém - jeden skrze cestování a přírodní vědy, druhý neopustí vlastní badatelnu a dobývá tajemství vesmíru skrovnými prostředky a usilovným přemýšlením. Obě postavy jsou komické i velkolepé zároveň. Druhým tématem je stárnutí a historizace osobnosti. Humboldt se v závěru stává tragickou a smutnou postavou. Humboldtovy poznatky a revoluční metody jsou v době jeho slávy již zastaralé a překonané. Humboldt sám tuto situaci zastarávání nevidí a dál již překonanými metodami zaměřuje zeměpisnou polohu, výšku hor a šířky řek. Svět moderní vědy produkuje situaci, v níž se stáří stává trapností a v jistém smyslu nemocí, která vede k postupné exkluzi a uzavírání se do vlastního světa. Totéž postihuje i Gausse, jenom daleko daleko pomaleji. Kniha je ironickou tematizací některých rysů modernity, přesvědčivě zobrazuje étos vědeckého bádání. Je přitom ironizací velké tradice německého osvícenství. Kniha však není odvržením či lacinou perzifláží této tradice, nýbrž spíše jejím domýšlením. Kniha dává přemýšlivému a vzdělanému čtenáři mnoho podnětů k interpretacím a domýšlení zobrazených témat.