Je to soubor povídek a u povídek se obvykle čeká něco zajímavého, spád, překvapivé rozuzlení, protože prostor je malý a tato sbírka jich čítá celých devět.

Překvapivé ukončení a spád nečekejte. Povídky jsou určitě zajímavé, až divné, leč končí na půl cesty, jako když sledujete film a vypadne proud, nebo internet. Autorka chrlí nápady a podivné obrazy. Upálení mrtvé matky čarodějnice jejími dětmi v domku pro panenky, který během života samovolně rostl. Vila, jejíž noví obyvatelé zjišťují, že jejich věci už nejsou, co bývaly, jsou prokleté stejně jako jejich vztah. Vystřelování dělem na svatební cestu. Má to ale cenu číst jen pro tu podivnost, když příběhy zůstávají rozestavěné? Zprvu jsem si myslel, že budou provázané, přece slovní materiál jen tak nedojde? Nebylo tomu tak, a jedna jako druhá končila ve vzduchoprázdnu. Nebude teda lepší tu knížku přestat číst?

Nebude, protože pro mě nejlepší povídka byla ta předposlední, podle níž se jmenuje celá kniha. To už je příběh, který má hlavu a patu. Neskáče z jednoho šílenství do druhého. Zřejmě za to může fakt, že blázniviny byly odsunuty do seriálu, který protagonisté vášnivě sledovali.

Závěrem lze říct, že kvůli předposlední povídce se knížka vyplatí, a pokud byste si chtěli užít praštěných výmyslů bez řádného konce, pak také.