(...) Těžiště knížky však tvoří dvě delší a zároveň nejzajímavější prózy. Idrusova Surabaja je mozaikou dějinných událostí z doby boje za nezávislost, jež svou nekompromisností připomíná spíš apokalyptickou karikaturu, třebaže je vyskládána z reálných obrazů. Titulní novela od Mochtara Lubise zabírá více než polovinu svazku. Sběrači pryskyřice se v ní vydávají na dlouhou pouť džunglí, která pro některé skončí smrtí. Snad více než tygrem jsou pronásledováni vlastním svědomím a nesolidaritou. Strhující prózu možná trochu kazí mírně didaktický tón v závěru.
