Písně země Nairi - lidové a trubadúrské písně středověké Arménie
, A2 , 27.6.2007
(...) Čtenář tak má možnost skrze srozumitelný, ale zasvěcený pohled proniknout do historie této země a zejména do její bohaté kultury. Každému oddílu je také věnována bližší charakterizace specifických vyjadřovacích prostředků, poodhalující kontext vzniku textu. Bohužel se však nemohu zbavit dojmu, že překlad arménské poezie do češtiny ubírá veršům na kouzlu. To už se ale poezii stává.
Antologie arménských básní drží kvalitní trend nepojmenované ediční řady svazků mimoevropské poezie nakladatelství DharmaGaia. Svým způsobem kniha představuje i stručné uvedení do dějin arménského lidu a prostoru obývaného tímto etnikem, takže kromě poetické a literárněvědní hodnoty má kniha přínos i pro historiky. Komentáře jsou místy však duplicitní, a tak by bylo bývalo lepší, kdyby kniha obsahovala menší úhrn komentářů ve prospěch většího (a rozsáhlejšího) výběru básnických skladeb. Např. úvodní oddíl věnovaný mýtům a pověstím obsahuje jen třístrofou ukázku mytologického eposu, ze které si sotva uděláte řádný obrázek, zatímco čtenář by jistě ocenil rozsáhlejší ukázku. To považuji za škodu na kráse. Martin Třešňák vypravil knihu graficky střídmě, co však vadí, je opakovaná reprodukce motivu hory Ararat z obálky na signetu, což je při nejmenším hloupé (tím spíš, že na titulním listu je další fotoreprodukci (jiný záběr téže hory!), takže úvodní stránky knihy působí velmi 'kolotočářsky' a zároveň inflačně, což motivu posvátné hory Ararat škodí). A rovněž v tiráži je opět - hádejte co: Ararat. Jinak je to ale pěkná kniha.
