Když jsem knížku'Jako chlapce by mě zastřelili...'brala do ruky,trochu jsem se bála popisu krutostí,ale chtěla jsem příběh znát.To jsem ale vůbec netušila,že se mnohokrát i usměju a budu obdivovat povahu autorky nejen v kapitolách z dětství,ale i ze zajetí.Až po přečtení této knihy jsem získala jiný postoj k Lidické tragedii.Za mého dětství byly Lidice tragedií podávanou tak,že byla odosobněná.Díky knize paní Skleničkové mám k té události mnohem citlivější vztah.
Upřímný dík za to,že autorka popsala události zřetelně,ale bez pitvání se a zoufalého popisu krutostí.I když si je čtenář má z čeho představit.
Ještě jednou děkuji za vytvoření lidského obrazu o Lidických událostech.Po přečtení knihy jsem byla moc ráda,že jsem se do čtení tohoto příběhu pustila.
Zdeněk Fous, (knihovník Veřejné knihovny Lidice), , 2.2.2007
Po přečtení této knihy považuji za svou povinnost upozornit na tuto vynikající publikaci. Je to velmi potřebná kniha i pro generace všech dětí a mládeže, které nemohou dnes už chápat dobu, kdy ku příkladu pro poslech „cizího“ rozhlasu, či jen po vyslovení vlastního názoru, mohl následovat trest smrti, v „lepším případě“ uvěznění v koncentračních táborech. Na dnešní generaci mladých se v současné době soustřeďuje nepřestávající lživá propaganda zpochybňující nacistické zločiny za 2. světové války.
Jaroslava Skleničková, s pohledu nejmladší lidické ženy, lépe řečeno spíše nejstaršího lidického dítěte, v knize podává čtivé, nezpochybnitelné svědectví, a to nejen o lidické tragedii.
Nesoustřeďuje se pouze na dobu věznění v koncentračním táboře Ravensbrück, kde se z ničeho nic ocitla spolu s matkou, sestrou a lidickými ženami, aniž by tušila proč. Neměla vůbec žádnou představu o tom, co ji vlastně čeká. Netušila, co se stalo s kamarádkami či ostatními dětmi, ani s jejím otcem a ostatními muži z vesnice i stejně starými chlapci jako byla ona. Nejen to, nevěděla také, že je odsouzena na doživotí.V knize se věnuje i době dětství a životu po osvobození, což umožňuje přiblížit lidickou tragedii z pohledu dítěte v kontextu jednoho lidského života, ale i sílu lidské solidarity a nezdolnou vůli k životu.
Text je chronologicky rozčleněn do tří základních kapitol: Dětství, Vězeň 11788, Trpké úsměvy svobody. Součástí knihy je i obrazová příloha, v níž jsou autentické barevné a černobílé fotografie z rodinného archivu včetně zachovaných dobových dokumentů a předmětů.
Knihu je možno doporučit jako důležitý, mimořádně vhodný zdroj informací, který významně přispívá též pedagogům a historikům proti zpochybňování a překrucování nacistických zločinů.
Čtivé vyprávění nejmladší z vězněných lidických žen. S velice jemným nadhledem líčí autorka své životní osudy od dětských let do 'důchodu'. Detailní vzpomínky na život v koncetračním táboře Ravensbrück, kde jako šestnáctiletá dívka prožívá své dospívání, doplňuje vyprávěním o lidské solidaritě a životním optimismu, který je prodchnut celou knihou. Právě pro tento pohled se kniha paní Skleničkové přečte jedním dechem.
