Až na hranice možností češtiny
TIMONEL, 22.12.2013
Příznivci Karla Plíhala se konečně dočkali. Velká obliba jeho slavných říkanek a mikrobásní, které jsme mohli slyšet na autorových koncertech, způsobila, že byly nejdříve publikovány neoficiálně na internetu a až v roce 2006 byla vydána reprezentativní sbírka těchto jazykových hříček. Nedávno jsem si koupil knihu „Jako COOL v plotě“ z 3. dotisku tohoto prvního vydání. Můžete mi namítnout: vždyť se jedná o pokleslý literární žánr, tyto hříčky byly vymyšleny pro chvilkové pobavení hlediště. Můžete mi rovněž namítnout: zdaleka ne všechny tyto říkanky a mikrobásně jsou povedené, tak proč se jimi chcete zabývat? Obě námitky mají v sobě část pravdy, to jistě, ale…….Mojí recenzi zachraňuje právě toto „ale“, které se pokusím na následujících řádcích obhájit. Plíhalovy mikrobásně a říkanky, které jsou sebrány ve zmíněné knize, jsou opravdu primárně určeny publiku pro chvilkové
pobavení. Tyto krátké žertovné útvary mají také rozdílnou kvalitu a ty uvedené
v knize opravdu nejsou všechny stejně povedené. Ale…..při bližším ohledání
většiny těchto veršovánek je nutno dodat, že mají charakter literárních počinů
na vysoké úrovni. Vzpomeňme si alespoň na některé české legendy v oblasti
písňové avantgardy: Jan Werich, Jiří Suchý, Ivan Mládek – tito pánové, a nejen
oni, posunuli naše vnímání jazyka a verše o notný kus dál, bez nich by česká
píseň rozdělávala oheň ještě křesáním křemenů v jeskyni. Slovní spojení z této
historie, dokládající nekonečné možnosti češtiny, jako například: „Ezop/sezob´“, „Olda/od Marolda“, “holka z Pezinku/zuby ze zinku“ mi zní v uších, když čtu Plíhalovy minitexty. Tento autor jde ještě dál ve svých textových experimentech, o to vzácnějších, že se jedná o krátké textové celky. Myslím, že tato tvorba Karla
Plíhala je důstojným a velmi zdařilým pokračováním legendární české minitextové
tvorby 20. století. Troufám si tvrdit, že mikroverše tohoto autora patří k tomu nejlepšímu, co kdy v Česku v této oblasti vyšlo. Dokládá to nejen velmi vysoká obliba těchto plíhalovských hříček, jejichž sebrané texty se pokoutně šířily mezi návštěvníky autorových koncertů, ale též význam těchto minitextů, který daleko přesahuje primitivní říkanky pro pobavení či hospodské/kavárenské frky. Možná právě bychom neměli podceňovat a zapomínat na českou hospodu či kavárnu, jejíž
poetika byla matkou takových perel, jako byla díla Jaroslava Haška či Bohumila
Hrabala. Stejně tak u Karla Plíhala má tato „hospodská zkratka“ téměř vždy
vyšší smysl, přesah. Autor svými šprýmovnými zkratkami nejen baví, ale nutí nás
k zamyšlení – byť by to bylo zamyšlení pouze nad možnostmi a dadaičností českého rýmu. Karel Plíhal je živoucím důkazem toho, že i dospělí si mohou hrát na vysoké literární úrovni. Nad téměř všemi plíhalovskými říkankami se řehníme
jako malé děti, nad některými z nich se zamýšlíme jen chvíli, některé nám
utkví v paměti jako sice vtipné, ale velmi trefné a pravdivé. Mezi ty
nejzávažnější říkanky z knihy uveďme například tu na str. 20: „Co nejvíce/drtí skiny/jejich vlastní/černé stíny…“ – zasmějeme se, ale význam a zážitek z přesahu této nevinně vyhlížející mikrobásně v nás zůstává na dlouhou dobu, nebo tato říkanka na str. 74: „Mejlování s Kristem/zaviruje systém…“ – zde bych nechal přesah bez komentáře. Nebo minitext na str. 135: „Serfuj,serfuj,/doserfuj,/Pak
se z toho poser./Fuj! – autor se neštítí i obecné češtiny – či říkanka
na str. 105: „Po ulici kráčí Zdenek/a je celý od písmenek,/vpředu,vzadu, prostě hrůza/posrala ho v letu múza“ Dále můžeme uvést příklady minitextů, ze kterého vystupuje plně plíhalovská poetika, jako na str. 123: „Psal jsem si/se slepýšem/ale
už si/nepíšem…“ nebo na str. 118: „Proč se komár tolik mračí/proč zatíná pěstičky?/Protože ho v bříšku tlačí/čtyři krevní destičky.“ či hned vedle na str. 119: „Proč se smějou/tuleni?/Protože jsou/zhuleni.“ Jiným příkladem jsou
říkanky s erotickým nádechem, jako např. ta na str. 93: „Nezvyklé milostné/praktiky/odstraní jak stresy/tak tiky“ nebo minitext na str. 88: “Někdy pudy opanuju,/jindy jednám spontánně,/teď například onanuju/v
Křižíkově fontáně.“ Karel Plíhal nás ale překvapí i miniaturními dvojveršími jako např. na str. 83: „Na souši i na moři/všude samí magoři…“ nebo na str. 136: „Šeptám ti do ucha horce/rozkošné chemické vzorce.“ či do třetice
dvojverší o rodičích na str. 92: „Neživí mě, nešatí,/šediví a plešatí…“ Rozkošných
a kvalitních příkladů z tohoto díla by bylo rozhodně více. Kniha „Jako
COOL v plotě“ rozhodně není sbírkou všech plíhalovských říkanek, je „jen“
reprezentativním výběrem. Většina sebraných říkanek jistě patří ke klenotům
veršované české literatury.
