Podobné tituly

Asi všichni známe z hodin dějepisu nějaká data a skutečnosti z druhé světové války a ti mladší z nás (možná)slyšeli i něco o odsunu Němců z pohraničí krátce po jejím skončení. Tato kniha německého autora z národnostně smíšeného Mostu viděného jeho dětskýma očima je všechno jiné než mnohdy suché školní učivo. To je život sám, život obyčejných lidí v docela obyčejném sudetském městě, jimž do jejich běžných radostí a žalů zasáhnou děsivé okolnosti 'velkého světa'. Nelze se jim vyhnout, nelze k nim nezaujmout žádný postoj a nelze ani utéct. A tak každý z 'protagonistů' příběhu se snaží s nastálou situací vyrovnat po svém. Najednou zjišťujeme, že tento příběh je i naším příběhem. Se kterou z postav se ztotožníme? Je tu pestrá směsice lidiček od chudičké židovské rodiny Abelesů, židovského hadráře Propera až po 'převlékače' Vomáčku, Kočku, Patzeka a slídivou důvěrnici bytového bloku Reitovou, kteří se 'dokázali zařídit' v každém režimu, až po vlastní příbuzné autorovy, z nichž někteří neunesli svůj díl odpovědnosti za 'osvobozování' Sudet pro Vůdce a někteří naopak pochopili tísnivý čas jako výzvu pro pomoc svým bližním. Najdeme tu zobrazeny otřesné poměry v Hitlerjugend, jehož byl autor v dětství členem, ale i 'vyrovnání se se sudetskou otázkou' krátce po válce. Většinou vyhladovělé obyvatelstvo je náhle přepadeno rudými gardami, Němci bez rozlišení viny odsunuti do lágru a nastává zelená pro lumpenproletariát a jeho rabování a znásilňování. Nějak jsem si vybavila vypravování mého otce, kterému jako tříletému zemřela v roce 1942 maminka a vzápětí po ní jeho ani ne dvouměsíční sestřička následkem nedostatečné péče. Tenkrát se mého otce ujal strýc kněz a převezl těžce citově strádající dítě z rodného Slezska do Čech, kde se o něj až do jeho dospělosti vzorně staral. Ale přišli k moci komunisté a studium s 'náboženskými předsudky' se stalo podobným dobrodružstvím s nejistou budoucností jako byl nejistý osud vyvržených sudetských Nemců. Toto ocejchování pak provázelo i mě... Ale zpět ke knize. Nezmínila jsem se ještě o dvou postavách, autorových prarodičích, zejména jeho dědečkovi. Šarmantní starý pán, obchodní cestující, se smyslem pro humor a laskavého srdce nejen k nejbližším, ale i k hezkým ženám, celý příběh odlehčuje a dodává sílu tam, kde už by čtenář klesal na mysli. Snad to byl právě on, kdo dodával malému Hubertovi víru v to lepší v nás, neboť jazyk autora je svěží a prozařuje z něj teple lidský humor i tam, kde bychom ho nehledali. Proto Sigmundova kniha i přes všechny hrůzy v ní líčené, nepůsobí na čtenáře depresivně, ale dotýká se všeho člověčího ukrytého někde hluboko v našem nitru. Snad mi připomněla svým poselstvím a svěžím jazykem Otu Pavla a jeho 'Zlaté úhoře'. Obdiv a srovnání s velkým mistrem slova Otou Pavlem zaslouží autor ještě v jednom: nejenom že nesoudí, ale jeho duch prožitým utrpením nezahořknul a zůstal otevřený pro vnímání všech krás, které přes všechny těžkosti život přece jen nabízí. Snad i inspirace pro nás, kteří mnohdy klesáme i pod mnohem lehčími břemeny. Neboť poslední slovo v tomto mnohdy chmurném příběhu má soucit s bližním a hřejivé lidství, hodnoty tolik chybějící i v tom dnešním, postmoderním světě.