Podobné tituly

Berďajev ve své knize nevěří v existenci neutrálního společenského zřízení a tvrdí, že každé zřízení má svůj duchovní základ. Věří, že osobnost člověka může být správně zakotvená jedině v Bohu a proto obhajuje existenci absolutní Pravdy, kterou píše s velkým P. Jako náboženský člověk kritizuje bolševizmus, ale taky demokracii, kterou považuje za bezobsažní a proto volající po nějakém obsahu. Právě v naplnění demokracie obsahem vidí úspěch socialismu, který však kritizuje za tento obsah. Kulturu považuje za vyjádření neviditelného duchovního světa. I když je podle něj demokracie svobodomilovná, její svobodomilovnost má kořeny v lhostejnosti k pravdě a ne v úctě k lidské osobě. Berďajev byl individualista a neměl pochopení pro kolektivistické myšlenky. Vidí socialismus jako náhražkové náboženství, které věří v mesiášsky lid – proletariát. I když sám revolucí trpěl a musel opustit Rusko, viděl v utrpení, které způsobila Boží prst a také šanci na změnu. Považoval komunistickou revoluci v Rusku za historický experiment, který ukázal krajné důsledky určitých idejí. Vpravdě „prorocký“ autor, kterého slova lze číst i dnes a ptát se, zda neviděl některé črty demokracie a socialismu lépe a hlouběji než dnešní člověk.