Hodnotný a neobyčejný příběh
pepanekzbranek@centrum.cz, Kroměříž, 4.2.2005
Kniha Tajemství křišťálové jeskyně je prostým, ale bezesporu neobyčejným příběhem o čtyřech sourozencích, kteří zažívají nečekaná a napínavá dobrodružství na vsi u svých prarodičů. Hlavními hrdiny knihy jsou Lubomír, ten je ze sourozenců nejstarší, tím pádem také nejzkušenější a nejmoudřejší, je tudíž právem jakýmsi vůdcem a ochráncem sourozenecké čtyřky. Za ním následuje bystrý a učenlivý Vojta, který je jen o něco málo mladší než Luboš.Vojta si ví vždycky rady, s bratrem se navzájem doplňují a tvoří sehraný tým. Dalším doplňujícím elementem čtyřky je Milada, chytrá, praktická a vnímavá dívenka, která svým prostým, selským rozumem umí vždycky svým způsobem navázat na nápady a poznatky svých bratrů a pokud je třeba, řeší a uklidňuje jejich spíše výjimečné rozepře.A nakonec je tu nejmladší , pod ochrannými křídly svých sourozenců hýčkaná Liduška. Liduška je na svůj věk velmi odvážná a nebojácně se chce mermomocí zúčastnit každé výpravy za dobrodružstvím spolu s ostatními. V knize vystupují také moudrý otec a starostlivá maminka vedle prarodičů z otcovy strany.
Autor příběh zasadil do krásné zalesněné krajiny v okolí svého bydliště, do příběhu jsou zasazeny skutečné reálie z okolí Nového města Pod smrkem. Základním kamenem příběhu je objev tajného vchodu do podzemí, učiněný Lubošem při procházce po okolí otcova rodiště, kde děti trávily prázdniny.Na poklopu, který kryl vchod do tunelu je spodobněn jakýsi napůl člověk a napůl ryba, což okamžitě aktivuje chlapcovu bohatou fantazii.Svůj nález oznámí sourozencům a tak se odstartuje série výprav do podzemí. Kniha je rozčleněna do pěti kapitol. Dílo je psáno velmi čtivým, poutavým jazykem. Děj má spád, tempo, je velmi napínavý, konec jednotlivých kapitol přímo vybízí k přečtení následující – „A co poklop“, připomněla Liduška, „Necháme ho otevřený?“ „Radši ano,“ souhlasil kapitán… Nikdo z posádky netušil, jak důležitou okolnost přehlížejí…
Kniha má také záměrně výchovný ráz. Autor zde nenápadně a přitom systematicky, ať už v postavách dětí či rodičů, zdůrazňuje základní mravní hodnoty, jako je pomoc bližnímu, přátelství, pravda, zodpovědnost, trpělivost. Autorovy postavy jdou příkladem, sourozenci mají mezi sebou velmi hezké vztahy, starší jsou oporou mladším, děti chovají úctu ke zkušenosti a autoritě rodičů či prarodičů.
Autor do neobyčejného příběhu vložil také poznatky a zajímavosti z historie kraje a Lužických Srbů, jejich záhad a mýtů.
Kniha je doprovázena velmi pěknými a zajímavými ilustracemi, jejichž autorkou je Jana Hakenová. Pod každou ilustrací je vždy uvedena část textu, zpravidla napínavé vyvrcholení nové situace.
Co se týče mých subjektivních pocitů, kniha mě velmi zaujala, přečetl jsem ji také, jak uvedl kolega v recenzi přede mnou, „jedním dechem“. Jak jsem již uvedl, příběh má spád, je velice čtivý. Autor se dokáže neobyčejným způsobem vcítit do role a způsobu myšlení dětského hrdiny, což knihu dělá velice opravdovou a zajímavou.