Podobné tituly

V letošním roce vydalo brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury ve své edici Cogitatio religionis knihu Karla Skalického V zápase s posvátnem s podtitulem Náboženství v religionistickém bádání, která seznamuje čtenáře s nejdůležitějšími etapami a přístupy vědeckého výzkumu náboženství od druhé poloviny 19. století do 70. let 20. stol. Jde o překlad italského originálu, který mimo jiné vznikl jako výstup z cyklu přednášek srovnávacích dějin náboženství na římské teologické fakultě Marianum probíhajících v období let 1981-1982. Posléze byl používán jako učební text především na papežské Lateránské univerzitě. V první části knihy (s. 19-36) je věnována pozornost jedné ze základních oborových otázek religionistiky, kterou je možnost definice náboženské skutečnosti. Děje se tak s ohledem na různorodost metodologických přístupů omezujících snahu o komplexní vystižení celého problému. Po představení různých názorů předních odborníků, které jsou systematicky roztříděny podle jednotlivých humanitních věd a použitých metod výzkumu, se Skalický v oddíle Shrnutí výsledků v několika bodech snaží výstižně „determinovat strukturu náboženského fenoménu“ (poznámka č. 47, s. 296). Jak sám autor v předmluvě k českému vydání konstatuje, z různých důvodů kniha vychází pouze jako překlad bez toho, aniž by byl zhodnocen další vývoj religionistického bádání v následujících třiceti letech. Nelze si toho především nevšimnout při četbě kapitol druhé části knihy (s. 40-293) věnujících se metodologickým přístupům k náboženské skutečnosti z pohledu různých humanitních věd (filologie, antropologie, psychologie náboženství nebo sociologie) a metod vědeckého výzkumu (historicko-kritický nebo fenomenologický přístup). Jednotliví myslitelé jsou zde představeni v filozoficko-historickém kontextu svých škol a to s ohledem na strukturu, problematiku a fungování jejich konkrétního metodologického přístupu k náboženské skutečnosti. Skalického kritická hodnotící shrnutí jejich použitých metod i výsledků, kontinuálně vložená na závěr jednotlivých kapitol, jsou pak pro čtenáře zajímavým impulsem pro uvedení a vlastní orientaci mezi jejich různorodými úhly pohledu na zkoumanou problematiku. Ze současného pohledu je však pro celistvé vykreslení vědeckých přístupů formujících religionistické bádání omezující zaměření pozornosti na významné zakládající postavy (s ohledem na výše zmíněné časové rozpětí), kam lze mimo jiné zařadit M. Müllera, S. Freuda, C. G. Junga, É. Durkheima, W. Schmidta, R. Pettazzoniho, R. Otta, G. van der Leeuwa, M. Eliadeho, B. Malinowského, G. Dumézila nebo C. Lévi-Strausse. Vedle těchto jmen je ve Skalického textu věnována pouze zmínka badatelům jako je například Cliford Geertz nebo Jacques Waardenburg. Čtenář takto nemůže přesně postihnout jejich zásadní význam pro současný výzkum religiozity z pohledu interpretativní antropologie nebo aplikované hermeneutiky náboženství. Zůstává tedy otázkou, zda-li bylo možné tuto určitou disproporci zohlednit během redaktorské práci doprovázející český překlad knihy. Až na několik nepřesností, jako například použití charakteristiky „primitivní“ (náboženství/populace) místo „původní“ nebo „prehistorické“ mimo dobově determinované názvy a použité citace evolucionistických prací (s. 46-59), je převedení textu za použití terminologie současné religionistiky velice zdařilé. Pozitivním rysem je částečná aktualizace vlastního textu i bohatého poznámkového aparátu o názvy moderních českých překladů některých zmiňovaných prací, která jistě napomůže čtenářům pro jejich další studium. Společně s autorem lze poukázat na pozitivním přínos tohoto vydavatelského počinu a to nejen pro odborníky, neboť v návaznosti na knihu Vladimíra Boublíka Teologie mimokřesťanských náboženství (v češtině vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2000) je předkládaný text zároveň historickým dokumentem o formující profilaci teologicko-religionistické specializace na papežské univerzitě na Lateráně v Římě. Vedle autorovy populárněji koncipované knihy Po stopách neznámého Boha je v našem prostředí text V zápase s posvátnem : Náboženství v religionistickém bádání svým pojetím témat i následných výkladů významným přínosem do diskuse o vnitřním vymezení otázek obecné vědy o náboženství, a také o přesnější charakteristice vzájemných vztahů religionistiky a teologie náboženství. Projevuje se to také v samotném Závěru (s. 283-293), který je věnován krátké reflexi výsledku bádání nad náboženskou skutečností: „náboženství je univerzální antropologickou daností a jako taková je projevem zvláštních kvalit člověka“. Pokrok v poznání náboženské skutečnosti tak jistě souvisí s rozvojem mezioborových studií a autorova erudice dílčím způsobem shrnutá v představované knize je pro toto zásadním vkladem.