Vtipná, velmi dobře napsaná kniha.

Moje první, ale rozhodně ne poslední setkání s M.V.L. Je to čtení prosáklé milým humorem a slovními obraty, které mi chutnaly stejně jako belgické pralinky. Kromě návykově krásného stylu, který je svěží a nenásilný, což prozrazuje spisovatelův talent od boha, mě bavily i originální náměty jednotlivých příběhů a autorova hra s konstrukcí celé knihy, díky níž příběh gradoval, až nakonec vyvrcholil opravdu zábavným závěrem. Nemůžu si pomoct, ale celou dobu jsem měla pocit, že kniha nebyla výsledkem tvůrčího utrpení (jak na mě mnohé knihy působí), ale plodem ryzího nadšení, a že se autor u psaní po celou dobu bavil stejně jako následně čtenáři. Můj soukromý objev roku.

První Vargasově knize, kterou jsem četl (Vypravěč), jsem nemohl nejdřív přijít k chuti, a trvalo, než jsem se do ní ponořil. Ne tak s toutou druhou, žlutou knihou v modrém obalu. Lehký, zábavný a čím dál komičtější příběh, tak, jak se čtenář dostává dál a úročí nové a odvolávky a vtipy a hříčky s již přečteným. Vlastně to není kontinuální příběh – příběh mladíka – pisálka – ctižádostivého novináře, který, kromě toho, že se zaplete se svojí vlastní tetičkou, potkává se v zaměstnání se „zneuznaným géniem“, jehož kreativních kvalit by chtěl dosáhnout - spisovatelem rozhlasových, romantických („tele“)novel. Kapitoly této knihy jdou na přeskáčku, respektive za každou regulérní kapitolou tohoto hlavního, nosného příběhu je vždy kapitola – črta jiná, parádně vystřihnutá a mimořádně saturovaná telenovela. A my se brzy dovtípíme, z čího že je pera. A hle, co to, nejen hlavní příběh se lehce čte a baví, ale i tyto vsuvky, psané hravě a s přesně váženou mírou nadsázky, člověka strhnou a jak nerad čtenář shledává, že vždy v tom nejlepším jsou utnuty a ty se čtenáři drbej na hlavě, jak že to asi mohlo být dál. To, co však celou tuto kolekci činí mimořádně zábavnou pro náročnejšího, inteligentnějšího čtenáře, je (kromě bohatého čtivého jazyka) jednak fakt, že vložené televizní epizody přesně a vtipně korespondují s hlavním příběhem a tím, jak reflektují osobnost a vnímání druhého (anebo prvního) hlavního hrdiny a ať už chybami, nepřesností či zapomínáním, vzájemně se mísí a srůstají (a také si místy protiřečí) a, věrny nasazené laťce nadsázky, svým vyvrcholením si s ničím nezadají s americkými katastrofickými filmy, to však as hlavním rozdílem, že čtenáře nebude zároveň unavovat, mdlý holyvodsky-romanticky-sladce-kýčovitý spektákl, ale naopak bude odměněn s chutí, vtipem a gracií, a zažije kulinářský zážitek vysoké úrovně. ale především to, že se obě dějové roviny knihy prolínají, jak se v nich objevuje čím dál více spojujících bodů, až se, v dosaženém klimaxu, originálně protnou… Nepřipomíná vám to, vy, kdo jste četli Vypravěče, něco? Ne nebojte, Vargas Losa se neopakuje a je opět originální… Tedy závěr: velmi doporučeno! Rizika: propadnete telenovelám :-) Poznámka na závěr: čte se ještě lehčeji, než Cortázarova Rauyela, ale já musím přemýšlet, co že vlastně mají tyto excelentní knihy společného… :-)