Podobné tituly

Knihu jsem zakoupila s tím, že jsem si podle názvu tipla, že to asi bude autobiografie (omlouvám se autorce). Doma jsem ani nekoukla do průvodního textu a četla. Postupně jsem zjistila, že je to vlastně fiktivní deník, který má sloužit jako pobídka seniorům, jako rukověť aktivního života i ve stáří. Moc se mi to líbilo, a to mám do důchodu hodně daleko !

Mě to také dostalo, ale.. mám 84letou matku a mám pocit, že nemůže byt někdo terorizován matkou více než já. Přečetla jsem "Deník staré matky" a budu nyní číst "Dopisy vnučce" a "Matky po e mailu". Snad přestanu mít pocit, že jsem kničemu. Vše dělám špatně, i vařečkou míchám obráceně a to mi je 59let. Matka je znamení štír a podle numerologie má tři jedničky a je sedmička. Úžasné kombinace. A moji mladší bratři, o které jsem se musela starat, jsou bezchybní a úžasní a kdyby snad někoho zabili, tak všem vysvětlí,že za to nemohou a jsou nevinní. Tak jsem zvědavá co se dozvím v dalších knihách. První mě oslovila..zdravím všechny.jiřina

Přes víkend jsem dočetla knížku Deník staré paní od Jiřiny Šiklové. Původně jsem myslela, že to bude autobiografie, ale ukázalo se, že je to kniha, kterou napsala v 80. letech na základě svých zkušeností z práce se starými lidmi. Tahle knížka mě hodně překvapila. Stará paní si vede deník, do kterého si snaží zapisovat si všechno, co se kolem ní děje, co ji rozčílilo, co ji potěšilo – všechny své postřehy a vzpomínky. A k těmto zápiskům se průběžně vrací a zamýšlí se nad nimi, takže si uvědomuje, jak stáří člověka mění. Zjišťuje, že se ke svým blízkým občas chová hnusně (v tu chvíli ji to ovšem nedochází), že jí přestává sloužit paměť, což si ovšem často odmítá připustit, že se někdy chová jak malé dítě a pak její to líto, ale stydí se to přiznat atd. Výsledkem těchto úvah nakonec je, že pokud má ten „podzim života“ za něco stát, pak se o to bude muset přičinit i ona sama. Musí si najít cestu k rodině – k dětem, vnoučatům, pokusit se udržet si duševní zdraví i soběstačnost a také se naučit, jak přijímat pomoc od těch druhých. Nikdy jsem nic podobného nečetla, takže mě to docela dostalo. Asi tuhle knížku začnu rozdávat příbuzenstvu – možná bychom si pak mohli jít míň na nervy… :-) První pokus jsem už učinila, doporučila jsem tuhle knihu své kamarádce, když kupovala dárek k svátku mamince. A teď doufám, že to jejich rodinné vztahy nenaruší a ta stará paní se neurazí…:-)