Jde o krásnou velmi vtipnou historickou fikci, která je nejen poutavě dobrodružná a postavená na obrovské dějepisné i zeměpisném přehledu Vladimíra Neffa, ale také nesmírně jazykově kultivovaná. Spojení obrovského smyslu pro humor s jazykovou dokonalostí nutí ke srovnání s prózou Vladislava Vančury. A podle mého názoru není to srovnání nedůstojné pro žádného s těcho dvou spisovatelů.
Hlavní Hrdina Petr Kukaň má velmi sympatické rysy prostoty a zdravého selského rozumu, kterého se za žádných okolností nevzdává, ani když se to jeví jako směšné či málo vznešené, a je tímto rysem podoben Eulenspieglovi či českému Honzovi. Je v jinošských letech počátku sedmnáctého století obohacen shodou šťastných okolností na dvoře Rudolfa II. dosaženým vzděláním a při jeho udatnosti není divu, že své životní síly pak uplatňuje vždy naplno nejen jako kmán a prostý člověk, ale také až na nejvyšších postech moci. Svou schopností ovlivnit rozhodujícím způsobem dějiny Evropy a nespravedlivě být přesto zapomenut, svými vzestupy a pády, se staví Petr Kukaň do podobné roviny zapomenutých českých velikánů jakým byl i Jára Cimrman anebo v Americe Forrest Gump, nicméně Kukaň je postavou rekovnější, s vlastnostmi Dumasových mušketýrů, ovládající dvorní etiketu a osvojivší si nejlepší vzdělání, a při zachování zdravého rozumu neváhá usilovat o dosažení velkolepých plánů na Evropském kolbišti. Jest možná v naší literatuře prvním sebevědomým Evropským hrdinou politiky, vojenství a filozofie, jenž je ve své době srovnatelný duchovním významem snad jen se současníkem Komenským a vojensky s Valdštejnem, diplomatickými schopnostmi s kardinálem Richelieu.
Nikdy nestrácí hlavní motto svého života, a tím je pravda, zdravý rozum.
Je to brilantní trilogie. První dvě knihy trilogie se vznášejí více v rovině dobrodružství a humoru, aniž je ovšem zanedbávána čtenářova inteligence. Čternářovu touhu po formulační vytříbenosti autor uspokojuje naprosto mistrně a rozmanitá chuť jeho vyprávění při bystrosti vtipných myšlenek je opravdu naprosto virtuozní.
Třetí - poslední - díl je obohacen zvýšenou mírou ingredience filozoficko politické, a opět je slušno dodat, že to není na úkor nesmírné zábavnosti a poutavosti vyprávění. Vyznění trilogie tak dostává v posledním dílu velmi důstojný výkladový smysl. Poselství zdravého rozumu a nebezpečí jakéhokoli fanatismu působí v závěru velice silně a skutečně i ve vtipných scénách ukazuje nebezpečí, které na lidi číhá, když se rozhodnou masově fundamentalisticky a veskrze iracionálně vzývat jakoukoli myšlenku, byť by to byla myšlenka zprvu sebehumánnější a paradoxně, i kdyby byla seberacionálnější!
Bravo, pane Vladimíre Neffe! Děkuji za pochutnání a mějte se v nebi nádherně!