(...) Fante skvěle rozebírá neujasněnost dvacetiletého mladíka: jednou ambiciózního a fanfarónského, jindy nejistého a zoufajícího, jednou křečovitě chlapáckého. Bandini umí vyvádět a předvádět se, aby pak, když dojde na podstatné, zplihl; tváří se okázale tvrdě, ale chvíli nato trpí a běduje. Vzhledem k trpkému rozuzlení milostného trojúhelníku by spíše než k Bukowskému sedělo přirovnání k některým Nabokovovým románům, a to i přesto, že Fante je znatelně zemitější a přímočařejší.
Četl jsem ji pár dnů. Ze začátku pomalu, ale postupně jsem se od ní nemohl odtrhnout a druhou půlku jsem přečetl asi za čtyři hodiny. Prostě nešlo dělat nic jinýho než číst...
