Je až neuvěřitelné jak Dostojevski dokázal tak laskavým způsobem popsat věci tak smutné. Polovině 19. století někde v zapomenuté sibiři se zrodil příběh člověka. Kdo ví o čem by Dostojevski psal bez tohoto zážitku, který změnil směr jeho života. Parádní hlubší čtení, které člověku dává opět naději, že nikdy není zase tak zle, protože se dokáže všemu přizpůsobit. Což jak píše může být i to nejhorší.
Vynikající psychologické popsání života ve věznici, která je jiným světem v tom našem, s jinými zákony a touhami, příběhy vězňů a vykreslení celé atmosféry. Jedno z nejlepších Dostojevskyho delrekla bych lepší než Zločin a trest. Jako by snad nikdo neznal lidskou mysl lépe než on.
