(...) Na poli literatury nelze toto psaní ani zcela etablovat - protože by to byl jeho konec - ani jej odvrhnout, tím spíš, že je to právě současná postmoderna, která mu otevírá náruč. Vnímat Lukešovu hru nám umožní jen a jen otevřenost, která uzná, že je celý svět jednou nohou v blázinci - a my s ním.