Tera Fabiánová

Tera Fabiánová se narodila v Žihárci na jižním Slovensku. Jejího otce odveleli do maďarské armády, Tera tak od útlého dětství pomáhala matce s obživou. V průběhu druhé světové války čelili Romové na Slovensku diskriminaci a perzekuci, romské děti například nesměly chodit do školy, proto i ona vychodila jen tři třídy. Po válce rodina odešla za prací do Čech, kde se Fabiánová po čase vypracovala na jeřábnici a bagristku v ČKD v Praze. Měla čtyři děti.
Psát začala na konci šedesátých let do romského časopisu Románo ľil, kde se stala oblíbenou autorkou především čtenářek, neboť se ve svých básních, fejetonech a povídkách často zaměřovala na téma emancipace. Svojí tvorbou inspirovala mnohé romské autory. Po pauze vynucené normalizací a nulovou možností Romů pěstovat svoji kulturu se k tvorbě vrátila až po roce 1989 vydáním romsko-českého příběhu pro děti Čavargoš / Tulák (Apeiron, 1991). Následovala kniha Sar me phiravas andre škola / Jak jsem chodila do školy (Nakladatelství a vydavatelství ÚDO, 1992). Báseň E bacht ke mande avel / Štěstí přichází ke mně byla vystavena v rámci série „Poezie pro cestující“ na plochách pražského metra.