Lenka Poláčková

Lenka Poláčková se do psaní zamilovala už na gymnáziu – zatímco ostatní pařili hry (nebo dokonce chodili ven!), ona trávila čas sepisováním svých příběhů. Když se však konečně odhodlala dát svému příteli přečíst jedno své dílko, ten zcela upřímně prohlásil, že se vůbec nedá číst. Její reakce byla taková, že psaní pověsila na hřebík a zaměřila se na jiné kreativní činnosti – převážně výtvarné. O jedenáct let později se ovšem k psaní rozhodla vrátit a díky konstruktivní kritice svého přítele (ano, toho samého, v té době již manžela) se jí podařilo zbavit se přemíry přechodníků, předminulého času, inverze a dalších jazykových jevů, které znala ze své milované literatury 19. století. Na důkaz, že její psaní dozrálo a dá se číst, nemusela dlouho čekat – se svým románem pro mladší YA čtenáře Moje cesta do fantazie (Fragment, 2022) vyhrála literární soutěž Hvězda inkoustu. Za necelý týden od jeho vydání zvítězila také v povídkové soutěži nakladatelství Yoli. Vítězná povídka Rezonance se objevila ve sbírce Historky ze tmy (Yoli, 2022). O rok později jí vyšel také historický román pro dospělé Co zpívá Sojka (Ikar, 2023) a další dvě povídky – Vzkaz na lavici v povídkové sbírce Za pět minut zvoní (Yoli, 2023) a Lístek do Curychu v publikaci 4 povídky (YA čtu, 2023). Věk přízraků je jejím prvním YA historickým románem, doufá ale, že ne posledním.