(1921–1974), byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii.
Své básně staví především na protikladech reálného a ireálného světa, na oxymórních spojeních vyrůstajících z konfrontace každodennosti a absolutních hodnot. Jeho výpověď se postupně proměňuje v pásmo asociací, v monologické hledání existenciálních souvislostí mezi individuem, životem a společností. Osou Bartuškových filozofických veršů se stávají zejména motivy smrti a nesvobody i tragické pocity lidské marnosti, bolesti, samoty a beznaděje.
