Josef Wünsch (1842 Rokycany – 1907 Plzeň) působil jako středoškolský profesor v průběhu let v Rokycanech, Jičíně a Plzni. Letní prázdniny často využíval k cestování; jeho cesty obsáhly většinu evropských zemí, navštívil rovněž Tunisko či Turecko. Své zážitky a pozorování zužitkoval v řadě čtenářsky i kriticky kladně přijímaných cestopisných souborů (Po souši a po moři, 1880; Z blízka a z dáli, 1887, později Mimochodem. Příhody a nehody z cest, 1891). Na počátku 80. let 19. století se Wünsch na doporučení Vojtěcha Náprstka odhodlal k výzkumné, geogra? cky zaměřené expedici do jihovýchodních oblastí Osmanské říše, které byly běžně označovány jako Arménie a Kurdistán. Ačkoliv výprava byla z vědeckého ohledu velmi úspěšná, Josef Wünsch nepopularizoval svou cestu prostřednictvím komplexního cestopisu, veřejnými přednáškami či výstavami, a stáhl se do ústraní. Poslední cestu podnikl v roce 1890 do Černé Hory.