Dvanáct let byla skutečnou paničkou skutečného psa Egona. Tou v knize, které Egon říká panda, trochu je, a trochu není, jak už to v knížkách chodí. Je odpůrkyní polidšťování psů a ve svém rukopise s nadsázkou, humorem a pochopením zúročila půl století svých zkušeností nejen se psy, ale i s jejich majiteli. Psi ji provázeli od dětství. Jsou jejím koníčkem. Vyhledávala je, vlastnila je, hlídala a cvičila je i mnohým přátelům. Nakonec založila úspěšný facebookový profil Egon – z mýho deníčku. Rozrůstal se den co den o fotky, historky a vzpomínky starého a už nemocemi zkoušeného německého ovčáka, až Egon jednou v noci odešel přes duhový most do psího nebe... Jeho panička tenkrát nad ránem v emocích sedla k počítači a slíbila fanouškům, kteří si oblíbili Egonův svérázný „psí“ styl vyprávění, že jeho příběh vydá knižně. Nyní ten slib plní a vzkazuje čtenářům: „Napsala jsem to nejen jako svoji vzpomínku na léta prožitá v radostech i strastech s mými psy, ale taky na památku všech těch čtyřnohých chlupatých bytostí, které tu s námi nějaký čas byly a prozářily náš život. Na oslavu těch, kteří si tu dosud radostně pobíhají. A na počest všech, kdo se ke zvířatům chovají hezky.“
