Francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu.Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů.
Působil jako úředník v Paříži. Po seznámení s Rimbaudem opustil rodinu a začal s ním žít. Byl na něm velmi závislý a velmi ho obdivoval. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. Roku 1873 na Rimbauda vystřelil a byl za to odsouzen na 2 roky do vězení, kde prodělal léčbu a uchýlil se k víře. S Rimbaudem se rozešli a on se po čase zase vrátil ke starému způsobu života. V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení titulu Kníže básníků, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyřista literátů ve věku 18–25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine.
