Autorka, dcera ruské emigrantky a prvorepublikového novináře, své vzpomínky začíná v Rusku v předvečer bolševické revoluce u milované maminky. Ta pocházela ze šlechtického rodu (dědečkové sloužili u cara) a při vraždění kolem carské rodiny unikla jen o vlásek smrti. Stejný osud potká o dvacet let později její dceru Taťánu. Autorčino šťastné dětství za první republiky je násilně ukončeno příchodem nacismu. Válku prožije bez otce, skrývá se, neboť jí hrozí transport do koncentračního tábora. Nakonec s matkou podniknou riskantní cestu záchrany, kdy ovšem Taťána musí projít ponižujícím rasovým zkoumáním. Také její poválečné štěstí netrvá dlouho: manžel, talentovaný filmový architekt, který začal točit s předními režiséry, upadne hned v únoru 1948 v nemilost. Do života Taťány Lukešové však patří i pozoruhodné osobnosti (Jan Masaryk, Max Brod, Ludvík Aškenazy, Jiří Krejčík či britská královna Alžběta II.). V jejích vzpomínkách nahlédneme i do života ruských emigrantů u nás za první republiky a do prožívání různých náboženských tradic v rámci jedné rodiny.
Taťána Lukešová je autorkou čtenářsky úspěšných titulů „A léta běží“ (2010) a „A přeci něco zůstalo“ (2011). Narodila se 21. října 1927 v Praze jako Alice Ledererová. Její matka pocházela z Ruska a otec byl kulturním redaktorem listu Prager Tagblatt. V roce 1948 se provdala za filmového architekta Rudolfa Lukeše. Později pracovala jako tlumočnice a publicistka. Zemřela 15. dubna 2015.
