Klasická filoložka, literární historička a teoretička, editorka, překladatelka Studovala na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze (1920–1928), poté klasickou filologii a češtinu na FF UK (PhDr. 1933 prací Xenofontovo Symposion v poměru k Symposiu Platonovu). Po studiích se stala středoškolskou profesorkou, učila na pražských gymnáziích latinu, řečtinu a češtinu, po 1945 i filozofii a občanskou nauku. Od 1943 byla členkou Pražského lingvistického kroužku (často zde přednášela, zejména o otázkách versologie), po 1945 se účastnila práce estetického semináře Jana Mukařovského. Od 1948 učila na FF UP v Olomouci klasickou filologii (habilitace 1949), 1954 byla jmenována státní docentkou pro obor starověkých dějin (tj. i Orientu a Dálného východu) a přednášela též teorii literatury na katedře rusistiky. 1958 byla vyzvána ČSAV k redigování latinských spisů Jana Amose Komenského, do Pedagogického ústavu J. A. Komenského však nastoupila až 1961 po zrušení olomoucké katedry klasické filologie. V témže roce dosáhla hodnosti DrSc. na základě práce Umbra. Do důchodu odešla 1973, ale nadále intenzivně pracovala vědecky, editorsky i překladatelsky.