Kdo sedává na dvou židlích, vystavuje se nebezpečí, že přistane na podlaze mezi nimi. S trochou nadsázky se dá říct, že tento osud postihl i Kaie Donnera (1888-1935), finského jazykovědce, etnologa a politika. Kai Donner se narodil do vlivné rodiny švédsky mluvících Finů. Jeho otcem byl Otto Donner (1835-1909), profesor srovnávací filologie a sanskrtu na Univerzitě cara Alexandra v Helsinkách, později také senátor a politik. Není proto divu, že také Kai Donner si zvolil dráhu vědce-lingvisty. Jeho oborem se staly jazyky původních obyvatel Sibiře, které společně s ugrofinskými tvoří tzv. uralskou jazykovou rodinu. Už během svých univerzitních studií se Kai Donner seznámil s anglosaskou a maďarskou etnografií: r. 1908 strávil jeden semestr v Budapešti a r. 1911 v Cambridgi. Své studium završil terénním výzkumem na Sibiři mezi lety 1911 a 1913. Doba, do které se Kai Donner narodil, byla zlatým věkem etnologie a současně se tehdy završoval boj za finskou nezávislost. Spojení akademické a politické dráhy vedlo Donnera do rozporuplného postavení, kdy ani v jedné z oblastí nedokázal plně zúročit svůj talent a zkušenosti. To spolu s jeho předčasnou smrtí způsobilo, že lingvistický přínos Kaie Donnera zůstal poměrně skrovný. Rovněž jeho etnologické práce jsou ve srovnání s díly jeho současníků málo známé, přestože Donner byl svou metodologií terénní práce, spočívající v aktivním zapojení se do života zkoumaného etnika (tzv. participant observation), průkopníkem moderních antropologických metod v té podobě, jak je později prosadil otec moderní antropologie, Bronislaw Malinowski.
