Rumunský spisovatel Liviu Rebreanu, zakladatel moderního rumunského románu, se do povědomí zapsal kriticko realistickým románem Ion (1920, česky 1929,1980) z prostředí sedmihradské vesnice, považovaným za vůbec prní moderní román v rumunském písemnictví. Novátorský přístup k zpracovávané látce, založený na potlačení autorského subjektu, který se do děje nevměšuje a ponechává na postavách, aby se samy charakterizovaly svým jednáním, poprvé uplatnil ve sbírkách povídek Trýzeň (1912), Pobudové (1916), Zpověď (1916) a Odplata (1919). Psychologický protiválečný román Les oběšených (1922, česky 1928,1960) rozvíjí ústřední téma novely Katastrofa (1919, česky 1961): mravní dilema rumunského důstojníka v rakousko-uherské armádě, postaveného do situace, kdy by měl bojovat proti svým bratrům zpoza Karpat. V komorním příběhu Tanec lásky asmrti (1927, česky 1977, 1985), ovlivněném tvorbou L. Andrejeva, se Rebreanu zamýšlí nad otázkou dědičného zatížení a jeho dopadem v oblasti citové i sociální. Vrcholným autorovým dílem je román Povstání (1932, česky jako Výbuch hněvu, 1974, 1984), v němž spisovatel prokázal neobyčejnou schopnost postihnout psychologii davu, a natrvalo se tím zařadil k nejvýznamnějším autorům rumunské meziválečné prózy.
