Politická filozofka a publicistka německo-židovského původu. Sama se nechtěla označovat za filosofku, ani pojem politická filosofie se jí nelíbil a dávala přednost termínu „politická teorie“.
Už jako studentka střední školy se zabývala mimo jiné díly Immanuela Kanta a J. W. Goetheho. Studovala filozofii na univerzitě v Marburgu, na univerzitě Freiburg im Breisgau, později na univerzitě v Heidelbergu. Na studiích jí ovlivnili její učitelé Martin Heidegger, Edmund Husserl a Karel Jasperse. Když se ve třicátých letech začal rozmáhat antisemitismus, začala se tímto konfliktem více zabývat jak vědecky, tak i politicky. Před hrozícím vězením se jí poté podařilo uprchnout do Paříže, kde pobývala mezi lety 1933 a 1940. Stala se členkou Světové sionistické organizace a pomáhala při transportu dětí z Německa do Palestiny. V lednu roku 1940 byla následkem německé okupace internována v táboře v jižní Francii. Podařilo se jí po pár týdnech z tábora uprchnout a s manželem a matkou emigrovali do USA. V New Yorku se Arendtová aktivně účastnila života ve zdejší německo-židovské komunitě. Roku 1951 získává americké občanství a vychází její zásadní dílo Původ totalitarismu. Kniha vzbudila velkou senzaci a z Arendtová se stala intelektuální celebrita.V roce 1952 obdržela Arendtová od Guggenheimovy nadace grant pro studium marxismu a totalitarismu. Z této práce vzešly její další tři knihy: Vita activa neboli O činném životě (1958), Mezi minulostí a budoucností (1961) a O revoluci (1968). V roce 1963 publikovala své nejkontroverznější dílo Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla. Kniha je souborem revidovaných reportáží, které Arendtová psala pro časopis The New Yorker v roce 1960.
