Jsem normální holka z Essexu, říká Mo Hayder (*1962) s odzbrojující prostotou novinářům. Miluju nakupování, pusu mám prořízlou. Když se s tím média spokojí a nebádají nad tím, jak jde tahle sebecharakteristika z úst atraktivní blondýny dohromady s morbidními, brutálními scénami z jejích thrillerů, zůstane u tohoto povrchního obrazu. Pouť pod povrch je zajímavější.
Matka ji držela zkrátka. Dbala na její dobrou výchovu a vzdělání, jak mohla. Marně. Když ji poprvé vyvezla za moře, malá Mo v New Orleansu poprvé spatřila pouliční opilce a feťáky a byla z toho u vytržení blahem. „Jo, tak to je ono!" pochvalovala si. Naopak ji mrzelo, když se jí nepovedlo zabít mladšího bratra. Nenáviděla ho hned od narození. Jako kojence ho úmyslně shodila ze schodů. Pohotovost prokázala babička, která ho chytila.
Takhle nastavenou dceru matka samozřejmě neuhlídala. Mo odešla v patnácti ze školy. Dělala postupně barmanku, securiťačku, hostesku v tokijském klubu, točila film, učila cizince anglicky. Tohle všechno si musela projít, aby se pak vrátila do školy, odkud má hned dva diplomy, jeden z Washingtonu, jeden z domácího Bathu.
O dost později, už jí táhlo na čtyřicet, napsala první drsný thriller. Kritici, byť pobledlí a s žaludkem na vodě, Ptáčníkapochválili. Ještě nadšeněji ho kupovali čtenáři. Hayder ví hodně o potlačovaných lidských vlastnostech a touhách, mezi něž řadí i náš podvědomý zájem o morbidity. Neudělala nic jiného, než že tuto lidskou slabost využila pro komerčně literární účely. V prvotině a pak ve větší či menší míře v dalších sedmi románech. Na margo jednoho z nich kterýsi recenzent poznamenal, že autorka postrádá morální kompas. Kniha byla opět velmi úspěšná. Po morálním kompasu se nepídila asociace Amerických spisovatelů detektivek, když v roce 2011 ocenila román Unesená prestižním Edgarem.
Nosí na nehtech růžový lak, fascinuje ji smrt, má děti s bývalým policejním potápěčem a jako jeden z nejkurióznějších způsobů násilné smrti si pro jednu ze svých knih vymyslela vytažení střev konečníkem. Když se jí zeptáte, zda je to technicky možné, jednoznačnou odpověď nedá, ale zato se rozesměje.
