Bruno Schulz (1892 - 1942) Polský prozaik Bruno Schulz se narodil roku 1892 v rodině židovského obchodníka se střižním zbožím v Drohobyči na Ukrajině. Studoval architekturu a malířství, působil jako profesor kreslení na drohobyčské střední škole. Zahynul 19. listopadu 1942 v haličském ghettu. Život a dílo tohoto „plachého samotáře“ jsou pevně svázány s rodnou Drohobyčí, kde našel kořeny své soukromé mytologie. Schulzovy povídkové cykly Skořicové krámy (1934) a Sanatorium na věčnosti (1937) představují experimentální prózu založenou na fantasticko-snové autobiografii. Jeho dílo bylo, přes přehlížení dobovou kritikou, součástí kontextu polské meziválečné avantgardní prózy spolu s tvorbou S. I. Witkiewicze a W. Gombrowicze. Pro svět byl Bruno Schulz objeven až v průběhu padesátých let. „Chtěl bych bydlet v Drohobyči. Od té doby, co jsem přečetl Skořicové krámy, jsem se tam odstěhoval a bydlím tam dodnes, i když jsem tam nikdy nebyl. A co? Fikce je někdy dokonalejší a realističtější než sama skutečnost.“ - Bohumil Hrabal
