Paul Celan (1920–1970) je považován za nejvýznamnějšího poválečného básníka německého jazyka. Narodil se v Černovicích, někdejším hlavním městě východoevropské Bukoviny. Za druhé světové války přišel o oba rodiče a sám byl nasazen do pracovního tábora. Po válce přes Bukurešť a Vídeň emigroval do Paříže, kde se definitivně usadil a věnoval se literární a překladatelské činnosti. Pod vlivem přestálých traumat postupně propadal duševní nemoci a roku 1970 ukončil svůj život skokem do řeky Seiny. Celanova tvorba stojí zpočátku ve znamení pozdního symbolismu a surrealismu. Později prochází jeho poezie radikální proměnou a autor ji přivádí na samou hranici srozumitelnosti. Tím, podobně jako jiní básníci a básnířky židovského původu píšící německy, poukazuje na obtížnost lyrického vyslovení prožitku šoa. Jedná se o nejzazší pokus dát holokaustem zmařenému básnickému slovu nový konkrétní výraz a obsah.
