Frank McCourt (1930–2009) se narodil v New Yorku jako nejstarší dítě irských přistěhovalců.
Velká hospodářská krize a otcův alkoholismus způsobily, že rodina zůstala bez prostředků, a když byly Frankovi čtyři roky, McCourtovi odešli z New Yorku za příbuznými do irského Limericku.
Situace rodiny se však ještě zhoršila. Otec neměl práci a jakýkoliv skromný příděl peněz propíjel.
Několik McCourtových sourozenců zemřelo a on sám v deseti letech málem podlehl tyfu.
V roce 1941 jeho otec odjel do Anglie údajně pracovat do válečné muniční továrny, ale rodině nikdy žádné peníze neposlal, ta byla odkázána na žebrání a příležitostné krádeže.
V roce 1949 se McCourtovi podařilo vrátit se do New Yorku. Pracoval v přístavních docích a v době korejské války sloužil v armádě. Po skončení vojenské služby vystudoval angličtinu na Newyorské univerzitě.
Třicet let učil na newyorských středních školách, poté se věnoval psaní memoárů.
Za knihu Andělin popel získal Pulitzerovu cenu a mnohá další ocenění.
Po jejím ohromujícím úspěchu navázal pokračováním Andělina země, v němž vylíčil návrat do Ameriky, země snů, kde v padesátých letech minulého století prošel jako přistěhovalec tvrdou školou života.
