Max Brod (1884–1968), povoláním právník, pocházející z pražské židovské rodiny, patřil k nejvýznamnějším osobnostem okruhu pražské německy psané literatury počátku minulého století, ke skupině, která významně zasáhla do světové kultury své doby. Brod se kromě své profese intenzivně věnoval literatuře a literárnímu překladu. Od poloviny dvacátých do konce třicátých let byl divadelním a hudebním kritikem deníku Prager Tagblatt. V roce 1939 pak před nacisty emigroval do tehdejší Palestiny, kde se podílel na budování samostatného židovského Státu Izrael. V Tel Avivu pracoval až do své smrti jako dramaturg izraelského státního divadla Habimah a působil také jako divadelní kritik.
Brodova literární činnost byla velice mnohostranná, napsal řadu prozaických děl, románů, novel, divadelních her, ale také esejů a filozofických pojednání.
Již během studií se Max Brod seznámil s Franzem Kafkou a toto těsné přátelství oba spojovalo až do Kafkovy smrti. Brod trvale pečoval o jeho literární pozůstalost a významně se zasloužil o Kafkovu celosvětovou proslulost. Má rovněž zásluhy o šíření české kultury v zahraničí – zejména díla Leoše Janáčka a Jaroslava Haška.
Mnohostranný vzdělanec a umělec byl navíc hudebním skladatelem, autorem desítek hudebních děl, především písní a písňových cyklů na texty Heinricha Heina, J. W. Goetha a Franze Kafky, a také řady klavírních skladeb.
