George Berkeley (12. březen 1685 u Thomastownu (Kilkenny) – 14. leden 1753, Oxford) byl irský filosof a teolog, od roku 1734 anglikánský biskup z Cloyne. Psal v angličtině a latině. Je znám svým výrokem Esse est percipi („být znamená být vnímán“), jenž stojí u zrodu imaterialismu, resp. subjektivního idealismu. Berkeley se narodil roku 1685 jako prvorozený syn vznešené rodiny přistěhovalé z Anglie. Již ve dvaceti letech rozvinul svou ústřední tezi o neexistenci hmotné substance nezávislé na vědomí. Následující léta byla vyplněna především cestami po evropském kontinentě. Roku 1724 byl Berkeley jmenován děkanem v Derry, o čtyři roky později se oženil a roku 1729 se svou ženou přistál na Rhode Islandu s cílem realizovat dávný plán, totiž zřídit na Bermudách misionářskou stanici, kde by se vzdělávali i domorodci. Projekt však po dvou letech zkrachoval. Po roce 1734, kdy se stal Berkeley biskupem, ustaly jeho cesty. Berkeley věnoval čas své diecézi a ve svých spisech se vyjadřoval k problémům irské politiky a usmíření státního a katolického náboženství. Jeho poslední spis Siris (1744) rozvíjí mystickou přírodní filosofii a prosazuje dehtovou vodu jakožto léčebný prostředek. Texty věnované dehtové vodě byly za Berkeleyho života populárnější než jeho čistě filosofické knihy. V roce 1752 se Berkeley rozhodl odcestovat se svou rodinou do Oxfordu, aby mohl svému synovi radit během studií. Na začátku roku 1753 zde podlehl infarktu a byl pohřben ve svém milovaném městě.