Knižní pól Zdenko Pavelky
Tomáš Weiss
Knižní pól má dvě verze: nejprve Zdenko Pavelka vystoupí v Českém rozhlasu 3 - Vltava a přečte (vždy v sobotu kolem 8:45 v rámci Víkendové přílohy) a o pár dnů později si na OKU můžete jeho literární recenze a postřehy přečíst sami.
Knižní pól 8. 3. 2014
Petr Stančík se do české literatury zapsal v devadesátých letech jako Odillo Stradický ze Strdic. Pseudonymního autora však Stančík nechal v roce 2006 zemřít a od té doby publikuje pod svým jménem. Básník, esejista a prozaik zkouší různé žánry, loni vydal dokonce první knížku pro děti, pohádku Mrkev ho vcucla pod zem, která se představuje jako interaktivní thriller, protože je plná hádanek a má tři konce.
Teď ale Petr Stančík vydal další knihu pro dospělé, i když to je příběh také hodně pohádkový. Jmenuje se Mlýn na mumie aneb Převratné odhalení komisaře Durmana.
Stančík se tu jako autor představuje ve své pravé podobě doslova obžerného vypravěče, jehož fantazie se nezastaví před žádnou hranicí nebo překážkou. Vyprávění začíná na Silvestra roku 1865 v Praze, v Celetné ulici, v hostinci U Roztrženého hada u stolu Kočičkářů. Stolní společnost Ctitelů stříbrné kočičky sestává z kanovníka Oula, policejního komisaře Durmana, lékárníka Kostkana, barona Slanniny, setníka Hruše a parního velkouzenáře Loskota. Ten večer chybí tajný rada Čtvrtpán, který si odpoledne při koupání vyhodil ploténku. Krátce po půlnoci Durman kousek od Staroměstského náměstí, na začátku tehdy ještě stojícího ghetta, najde mrtvolu, kterou tu kdosi zakopal jen mělce a která o sobě dala vědět rozkladným procesem tak silně, že vystřelovala dlažbu. Tenhle vtípek je pro Stančíka příznačný, podobnými nápady kniha přetéká, ostatně jako velká část jeho tvorby. Následující rok s Durmanem nejenže pátráme po sériovém vrahovi pošťáků, ale podíváme se s komisařem do Paříže a dokonce i do Mexika a zažijeme prusko-rakouskou válku.
Vedle Miloše Urbana s jeho mordýřskými příběhy se tak Stančík svým Mlýnem na mumie stal dalším výrazným autorem novodobých pražských romanet, který umí namíchat velmi pikantní směs historických faktů s fantazií. Urban a teď i Stančík pokračují v duchu Jakuba Arbesa a ten by je pravděpodobně uznale poplácal po ramenou. A když už jsem použil kulinární příměr, musím říct, že kořením Stančíkova romaneta jsou recepty. Jeho výčet bramboráků a placek asi nemá v české beletrii obdoby.
Fantastické romaneto Petra Stančíka Mlýn na mumie aneb Převratné odhalení komisaře Durmana vydalo nakladatelství Druhé město.
Jiří Dědeček je především písničkář a básník, ale před šesti lety vydal také rozsahem nevelký román Snídaně se psem, pozoruhodný, generačně nahlížený příběh o českém 20. století. Ale Jiří Dědeček je také fantazií oplývající pohádkář, který si rád hraje se slovy podobně jako v básních a písničkových textech. Činí tak i v zatím poslední knížce Život a cesta hrocha Obludvíka. Hroch je obrovský, ale plyšový, a když ho jeho majitelka, holčička Plavunie nechala moknout na zahradě, vydal se na cestu. Mířil do automyčky, ne aby se umyl, ale hlavně osušil, ale protože potkal bytost jménem Prachzkříd, cesta se protáhla, přidali se k nim další poutníci, Vařihouska, Složsitričko, a došli, inu, můžete hádat - kam jinam než do Hrochova Týnce.
Tahle čapkovsky moderní pohádka, kterou provází ilustracemi Petr Nikl, je prvním svazkem nakladatelství Limonádový Joe. Jiří Dědeček ho založil se svou manželkou Terezou Brdečkovou, a jak název napovídá, nakladatelství se hlásí k tvůrci slavné české filmové postavy Jiřímu Brdečkovi. Dědeček s Brdečkovou by rádi vydávali jeho tvorbu literární a výtvarnou. Zvláště jako výtvarník zůstává Jiří Brdečka dosud neobjeveným umělcem - přitom loňská výstava v pražské Galerii Smečky ho představila jako neuvěřitelně pracovitého a hlavně osobitého autora, jehož tvorba opravdu čeká na objevení.
Po pohádkovém vyprávění Život a cesta hrocha Obludvíka vyšla v Limonádovém Joeovi téměř vzápětí další Dědečkova knížka, kaleidoskopický Oběžník, který vydalo poprvé v roce 1989 exilové nakladatelství Poezie mimo domov v Mnichově. Dnešní třetí vydání Oběžníku je typograficky nejpěknější - doprovází je koláže Adama Hoffmeistera.
Zmínil jsem Petra Nikla jako Dědečkova ilustrátora. Nakladatelství Malvern vydalo typograficky pozoruhodnou knihu Niklových písňových textů a nezhudebněných básní. Je to vlastně dvojkniha se dvěma názvy: Kudlanka čas a Noty mollové. S těmi názvy je to taky trochu zvláštní, jmenují se tak dvě nová Niklova cédéčka, která jsou součástí knihy. Kudlanku čas nahrál Nikl s Jaroslavem Mugrauerem a Miroslavem Černým, Noty mollové je další Niklův počin se souborem Lakomé barky.
I když je tahle kniha uváděna jako souborné vydání Niklovy básnické tvorby, je to vlastně trochu naopak. Je to dvojcédéčko schované do bukletu vyvedeného jako krásná velká kniha s něžnými Niklovými kresbami. A abyste to opravdu při čtení neměli jednoduché, dvojkniha se dá číst z obou stran, jenže sazba není vyvedena jako obvykle, že zhruba v polovině se obrací vzhůru nohama. Tady jsou básně jednou tak, podruhé naopak. A takhle třeba některý všední den, vidí svět Petr Nikl: Madona v telebudce / vede svůj hovor s bohem, / u vchodu lítá pytlík mezi futrem a rohem. // Zdálky zní na piano / tóniny z Amélie, / takové slunné ráno, / taková nostalgie…
Kudlanka čas a Noty mollové Petra Nikla je kniha ke čtení i k poslouchání, dosvědčující, že poezie a hudba vlastně jedno jsou.
Ještě zvláštnější než Niklovy básnivé svazky jsou knížky Chrudoše Valouška. Připomínám, že Valoušek získal v roce 2010 za knihu Chrudošův mix přísloví na Lipském knižním veletrhu jeden z diplomů za Nejkrásnější knihu světa. Je docela možné, že za podobně výtvarně koncipovanou knihu Chrudošova televize uspěje letos v Lipsku také. V téhle knize jsou místo kapitol uváděny jednotlivé kanály Chrudošovy televize, například CHTV News, CHTV Jihokraj, CHTV Sport…
Chrudošova televize je vlastně album komponovaných linorytů, ale jsou v ní ještě dvě přílohy - sešitek Valouškova zvířátka s veršíky Terezy Horváthové a arch s vystřihovací maskou Chlupošův Vtom & Žery.
Stejně jako knížky Jiřího Dědečka a Petra Nikla je i Chrudošův zvěřinec určen zrovna tak dětem jako dospělým, tedy těm, kteří nezapomněli svět objevovat i tam, kde vypadá docela obyčejně.
Chrudošův zvěřinec z grafické dílny Chrudoše Valouška najdete v katalogu nakladatelství Baobab.
Od básní a obrazů dnes přejdu ještě jednou k poezii kuchyně, aby nezůstalo jen u vzpomenutých receptů na bramboráky ve Stančíkově románu Mlýn na mumie. Nakladatelství Dauphin pokračuje ve své požehnané kuchařské osvětě, která obnovuje vztah k vaření a k jídlu jako fenomén kulturní a tvořivý, vyvažující současný popkulturní, televizně kuchařkový byznys. Dalším počinem je nové vydání Staročeské myslivecké kuchyně, kterou sepsala a v roce 1911 poprvé vydala Růžena Záborská. Včetně návodů na přípravu omáček a laskomin z hub a lesního ovoce v téhle kuchařce najdete 1163 receptů. Pravda, některé z nich jsou dnes jen literaturou, například o pochoutkách z tetřeva nebo vydry už si můžete pouze číst, taky dušenou veverku si asi nedáte. Ale jiná kulinární kouzla ze zvěřiny postoupila z exkluzivního postavení pro zámecké stoly do kuchyní třeba i v paneláku. Leckterá zvěřina už nepochází z lovu, ale z farem jeleních, dančích, o lososech nemluvě - a zrovna ty si podle Staročeské myslivecké kuchyně můžete připravit na třiatřicet způsobů. Například lososa à la Richelieu zvládne i začátečník. Před pečením se marinuje v olivovém oleji, záleží tedy na tom, který olej si vyberete. Omáčku doporučuje Růžena Záborská k téhle úpravě překvapivě rajskou.
17.3.2014
