Kde jsou ty hodný potetovaný babičky!
Tomáš Weiss
Její jméno je dlouhý "jako Lovosice" - Olga Anna Marie Lisová. Její kniha naopak krátká. Pár odstavců,psaných na délku životnosti jedné cigarety.
Ráda píše svižně, ve zkratkách, úsečně. Hodí se jí na to, co chce vyprávět, nespisovná čeština. Příběh malýho kluka, který se narodí trochu omylem a kterýho přivede syn ke svým rodičům, aby se o něj postarali. Ten kluk není syna, ale jeho partnerky, ta k němu přišla někde, těžko říct vlastně kde. Vidět na něm ale je, že má šikmější oči než bývá v kraji zvykem. Mezi klukem a dědečkem a babičkou téměř okamžitě nastane porozumění a láska ala Škola Malého stromu. Babička zase připomíná trochu obstarožní a tetovanou Pipi Dlouhou Punčochu. Protože, myslete přece: donekonečna nebudou dědečkové a babičky mluvit a chovat se jako z filmů pro pamětníky. Dneska může bejt babičkou klidně ženská, co poslouchala The Fugs a Sex Pistols, mravy má vyladěný někde mezi volnou lásku a fuck the police a na těle má kérky jakoby stála modelem v Tribo Tattoo. Přesto se v knížce O počmáraný babičce píše hlavně o lásce, poetickejch chvílích, svobodě a důvěře. Vlastně svým způsobem to trochu připomíná i Třetí světlo od Keeganové. Takový trochu ráj, kde víc než čistý kalhoty znamená mít nápad na nějakou akci, ze který kouká dobrodružství a usmrkanej nos si do rukávu utírají i dospělí. A víte proč je anděl s jedním křídlem vzácnejší než ten se dvěma? Protože tomu, kdo žádný křídlo neměl, jedno svoje dal!
26.2.2014