A my stále hledáme štěstí...a ono je zatím v království Bhutan
Tomáš Weiss
Malá země, po staletí izolovaná mezi Čínou a Tibetem. Za velehorami a veletoky. Země, která se brání turistům tak, že je třeba za každý den předem zaplatit 200 amerických dolarů. Země, kde zakázali roku 1999 igelitové tašky. Země, kde nesmí fungovat politické strany. Země, kde platí zákaz kouření tabáku. Právě vyšla v češtině kniha bhutánských přísloví s předmluvou Královny matky Ashi.
Bhutánské království dělá všechno možné proto, aby se tam štěstí líbilo. Dokonce král prohlašuje (a i proto něco dělá), že štěstí lidí je víc než HDP, tedy ekonomický růst. V Bhutanu žije jen asi třičtvrtě miliónu obyvatel, takže se tam distribuce štěstí daří snáz než na přelidněných místech a také se dá přítomnost nebo nedostatek štěstí snadno kontrolovat. Ale každý se snaží sám být co možná nejšťastnější. Být nešťastný není totiž v Bhutanu slušné.
Státním náboženstvím je v Bhutanu buddhismus Diamatové cesty. A všudepřítomné jsou šťastné penisy - namalované na domech nebo jako dřevěné ozdoby chrání lidi před zlými duchy. Šťastný Bhutanec může mít až tři šťastné manželky. Všichni žvýkají lehce omamný betelový list. Žvýkají a kašlou na HDP. Štěstí....
23.1.2014