Co by dělala Charta v roce 2017?
Tomáš Weiss
Minulost je jedna věc, ale bez nějakého využití v přítomnosti to může být jen nostalgie a výročí pro výročí. Charta 77 byl statečný občanský postoj v dobách, kdy se zavíralo za řeči a za knihy, natož za dokument, který vyzývá totalitní moc k dodržování lidských práv. Jenže už nějakou dobu tušíme, že bysme něco jako Chartu do našich časů vlastně zase potřebovali. Ale každá doba má svoje trápení a chce svoje.
Občas si dávám tu otázku: co by dneska dělali hrdinové z minula? Co by dělal kpt. Morávek v éře svobody bez pocitu rovnosti před zákonem? Co by dělali Mašíni tváří v tvář bezskrupulózním českým čínofilům? Napsal by Jan Patočka dopis Miloši Zemanovi? Zapálil by se někdo před Ministerstvem financí?
Odvážní a stateční lidé, kteří mají morálku a výdrž jsou pro všechny lotry světa tím největším nebezpečím. Pro totality i pro nebezpečně infikovaná klíšťata, drze na demokracii přisátá.
Problémem české občanské společnosti je, že se nedokáže proti těm, kteří s ní zacházejí jako s bezprávnou courou, ozvat v dostatečném hlasitém počtu. Není tady nikdo jako Václav Havel, kdo by dokázal pojmenovat tři, čtyři základní věci, za které by bylo dobré se brát. A tak si tak každý ze svého rohu hejká to svoje a parazitům na demokratických pravidlech se v takové rozdělené společnosti daří jako v bavlnce. Všimli jste si třeba toho, jak se prezident ohání demokratickou podporou, ale nejlépe si rozumí s lidmi s totalitním myšlením?
Novodobá Charta 17 by se asi především musel pokusit vysvětlit většinovým Čechům několik pojmů, souvislostí a ochcávaček, kterých se na nich dnešní lidově-demokratičtí pánové dopouštějí. Mělo by být teoreticky snadnější se jich zbavit než soudruha a spol. Jenže ouha - není!
2.1.2017
